ačkolivěk na srdci vnitř z toho velmi tesklivá byla, ale však zevnitř žádného na sobě nikdyž zámutku neokazovala.

Tehdy v tom markrabě poslal k své sestře do Bononie, aby mu jeho děti poslala domuov. A tak již všudy po jeho zemích rozmlouvali, že knížeti nesou ‹začátek komentované pasážez dalekých›konec komentované pasáže krajin jinou ženu, mladou, velmi krásnou a urozenou a že s ní její bratr mladší jede. I zavolal markrabě ženy své Kryzeldy a řekl jí ‹začátek komentované pasážepřede všemi›konec komentované pasáže pány a služebníky takto: „Kryzeldo, že jsem s tebou tak dlouhý čas v manželství trval, toť jsem učinil ne pro tvé urození, ale více pro tvé mravy. A poněvadž se mým pánům nelíbíš, teď já tebe od sebe propouštím, nebo s povolením Otce svatého mohu sobě jinou ženu, urozenou a mladší pojíti, ‹začátek komentované pasážeod níž by›konec komentované pasáže děti pošlé slušní dědicové po mně byly. A nic s sebou nebeř, ‹začátek komentované pasážeco by›konec komentované pasáže mého bylo, než kterak jsi vyšla z chalupy otce tvého, tak se k němu zase navrať, neb vím, že ještě otec tvůj hadry tvé chová.“ Odpověděla Kryzelda pánu svému pokorně a řekla: „Pane milý, znám to, že jest ‹začátek komentované pasáženaše manželstvo›konec komentované pasáže velmi nerovné bylo, aniž jsem já hodna toho, abych tvou manželkou byla. Svědek mi jest Pán Buoh, že pokudž jsem za tebou u tvého dvoru byla, ne za paní, ale za dívku jsem se vždy počítala. A z tvého velikého dobrodiní i tudíž ze cti, kterouž jsem pro tebe měla, Pánu Bohu a Tvé Milosti z toho velice děkuji. Hotova jsem k svému chudému otci zase se navrátiti, poněvádž se Tvé Milosti tak líbí. A kdež jsem zrostla, tuť také bohdá umru. Té nové, mladé, urozené, kterúž Tvé Milosti nesou, panně dobrovolně manželstva postupuji. Dajž jí Pán Buoh všemohoucí, aby šťastně přijela, abyšte spolu děti měli, ‹začátek komentované pasážekteříž by›konec komentované pasáže hodní dědicové byli. Pane milý, zpomenula jsem, že jsem své chudé hadry před chalupou otce mého svlékla, když jsem se v tvé drahé rúcho oblekla, aniž jsem měla Vaší Milosti co jiného věnovati nežli víru a chudobu. A teď roucho, kteréž od Tvé Milosti mám, toběť je ostavuji. Prsten, kterýžs jsi mi dal, i jiné klénoty v pokoji tvém jsou. Jediné, muoj milý Pane, Tvéť Milosti pokorně za to prosím, aby mi aspoň za mé panenství,