když to uslyšela, jakžto veselou tváří (ale vnitř div že se její srdce žalostí nerozpuklo) bez všelikého vzdychání vzavši dítě i pohleděla ‹začátek komentované pasážena ně›konec komentované pasáže a políbivši je, znamenavši znamením Kříže svatého. I dala je tomu služebníku řkouci: „Teď máš dítě. Učiniž s nim, cožť jest tvůj pán rozkázal. Toliko za to prosím, aby ho ptáci ani zvěř nesnědla, ‹začátek komentované pasáželeč by›konec komentované pasáže tak tvuoj pán přikázal, aby je zvěři dal.“
Tehdy služebník vzav dítě, donesl je k markrabovi. I pověděl mu všecko: kterak se paní k němu měla, když jemu dítě dávala, že jest s nim pokorně a beze všeho smutku mluvila. I pohnulo to knížecím srdcem, avšak proto svého umyslu neproměnil, než uložil na své mysli více a ještě více pokoušeti pani své. I přikazal služebníku tomu, aby to dítě obvina dobře v čisté roucho i donesl k jeho sestře do Bononie. A přikázal mu pod hrdlem, aby ho pilen byl na cestě, aby se mu nic nepřihodilo. Neb měl markrabě v Bononí sestru za jedním hrabětem. A když ten služebník to vše učinil, což jemu pán jeho byl rozkázal, a donesl to dítě k sestře do Bononie a poručil slovem markrabovým, aby je pilně chovala a ctnostem učila a aby žádnému o něm nepravila, ‹začátek komentované pasážečí by›konec komentované pasáže to dítě bylo.
V tom času Valtérus vždycky vzhlédal na svou paní, ‹začátek komentované pasážezdali by›konec komentované pasáže se v řeči nebo na tváři nebo v ochotnosti proti němu proměnila, ale neznamenal nikdá nic takového na ní ani ona ‹začátek komentované pasážeo tom›konec komentované pasáže dítěti kdy jakou zmínku před svým pánem učinila. I podivil se velmi markrabě její ustavičnosti, nebo věděl dobře, že ona to dítě více nežli sama sebe milovala.
A když bylo po čtyřech letech, paní Kryzelda opět porodila krásného syna. I měl z toho kníže velikou radost a potěšení i všickni jeho poddaní. Potom pak, když již tomu pacholíkovi byly minulý dvě letě, opět markrabě chtě své pani zkusiti mluvil s ní týmž obyčejem jako i prvé, že páni jeho a rytíři nechtí tomu, aby dítě od chudé sedlky pošlé mělo děditi. „Protožť musím s nim učiniti jako i s prvním a musím je rozkázati zahubiti.“ I odpověděla pani Kryzelda
