než byla panna stydlivá, mravná a všech šlechetných obyčejuov. Ta v veliké chudobě a v sprostnosti schována byla majíc otce svého starého v veliké lásce a v poctivosti, dobývajíc jemu i sobě živnosti těžkým dílem. Na tu pannu markrabě Valtérus, tady jezdě, často vzhlédal. A když poznal při ní její pokoru, ctnost a všecky šlechetné vobyčeje, vždycky o ní rozjímal a ji v své mysli nosil, až se ten čas přiblížil, na kterýžto byl kníže Valtérus svým služebníkuom rozkázal, aby ty všeckny věci, jenž k slavnosti svadební příslušejí, byly hotovy.

Tehdy markrabě Valtérus obeslal všecky své pány a rytíře, aby jemu ke cti ke dvoru („Neb se již mám ženiti a vaší žádost v tom chci naplniti.“) přijeli. I divili se tomu všickni páni a rytíři jeho, neb o tom nebylo nikdýž nic slýchati, ‹začátek komentované pasážekterého by›konec komentované pasáže pána aneb knížete dceru pán jejich měl pojímati. Tehdy všickni páni jeho i rytíři i mnohá jiná knížata i hrabata i s svými paními přijeli k slávě jeho ke dvoru jeho. Potom markrabě Valtérus kázal zhuoru troubiti a koně sedlati, aby ti všickni, jenž se byli sjeli, po jeho nevěstu s nim táhli. A tak když všickni hotovi byli, markrabě Valtérus nabrav s sebou pasův zlatých, věncův perlových, sukní krumplovaných a prstenuov zlatých kamením drahým ozdobených ‹začátek komentované pasážeetc.cizojazyčný text›konec komentované pasáže I jeli.

A když přijel do té chudé vsi, v nížto panna Kryzelda s svým otcem bydlela, uzřev markrabě pannu Kryzeldu, ana nese vodu od studnice do své chaloupky, zavolav jí řekl k ní: „Panno, doma-li jest otec tvuoj?“ Kterážto lekši se převelmi nesměla pro stud očí pozdvihnouti, než s velikou pokorou odpověděla jemu řka: „Pane milý, jest.“ I řekl ‹začátek komentované pasážek ní›konec komentované pasáže markrabě: „Kaž jemu ke mně.“ A když otec její vyšel k němu, markrabě ssedl s koně, ujav Jankolu za ruku i odvedl se s nim a řekl jemu: „Jankolo, víš-li, že jsem já pán tvuoj a ty mne máš poslušen býti a ve všem mou vuoli naplniti? Protož tížiť se tebe, chceš-li mne za zetě míti a chceš-li mi svou dcerku za manžeku dáti.“ A když to uslyšel Jankola,