korunování prvým příjezdem, aby měšťané toho města počestně proti němu vyšli na znamenie viery a poslušenstvie, klíče městské jemu nesúce.
A dřieve, nežli by on od nich klíče přijal a nežli by do města vjel, má přísahu učiniti, na svatém čtení dva prsty polože, nesedě na koni, ale s koně sseda, bohu ke cti, že slibuje pod věrú a pode ctí, doniž jest živ, ta ustavenie ciesařova Karlova držeti úplně a docela a měst a hradóv, kteréž slušejí k Koruně českého královstvie, úplně chovati a jich neutracovati. A když před nimi přiseže, tehdy jej mají přijieti za pána svého a jemu slíbiti poslušenství a vieru a s ním vesele do města jeti, zpievajíc na znamenie pokoje a opravy jim i všie země české.
Ustavenie přísahy, když krále korunují
Kteréž věci sú k spasení a k obecnému dobrému ustavení, ty mají zjevny býti vší obci, aby věrní naši poznali, kterak snažně a pilně náš úmysl žádá obecné dobré zjednati v našem českém království. A protož naší mocí a zjednáním ustavujem, když by koli v časiech budúciech a kolikrát koli osviecený pán král české země měl korunován býti, jakož jest obyčej, aby to bylo zjevno, a dřéve, nežli by na jeho hlavu koruna byla vstavena rukama posvěcenýma kněze arcibiskupa pražského, kterýž tu chvíli bude, anebo když by kostel pražský a stolice arcibiskupova tu chvíli prázdná byla, ale jiného preláta, kterýž by k tomu byl zvolen, ten král má zjevnú přísahu učiniti, aby neodlučoval hradóv a práv i všeho obyčeje ustaveného, jakož v našem ustavení jest dřéve psáno, aby obecné dobré v pamět všem dobrým vešlo.
A protož přikazujem, aby to ustavenie k věčnosti české země bylo zachováno, aby na každé léto před obcí u Praze v suché dni v adventě, ješto před Vánoci bývá, bylo čteno slovo od slova hlasem velikým k slyšení královu, kniežat, prelátóv, pánóv, šlechticuov i jiných zemanuov královstvie
