zaplacení těch škod bude zbožie toho žháře, to má do královy komory připadnúti.
Ustavení o šibalstvu toto jest
Našeho královstvie láska a milost, ješto mámy k našim věrným zemanóm, nás ponúká k tomu, abychom se pilně ptali, kterak bychom jim pokoj bezpečný zjednali v našem českém království. A protož optavše se zlého obyčeje mezi kniežaty a šlechtici, že někteří navedením diábelským činie sobě smlúvu spolu proti druhým kniežatóm a šlechticóm a toho potvrzují mezi sebú listy rozličnými a přísahami, a skrze to mnoho mordu lidského i jich zbožie spálenie a mnoho zlého se děje.
A protož my netoliko to staviti chtiec, ale věčně a z kořen vykopati a zahladiti, tiemto ustavením zapoviedámy, aby žádní kniežata, páni vladyky ani sedláci žádných slibóv mezi sebú proti jiným nečinili, ani se penězi skládali na smrt kteréhož kolivěk člověka. A pakli by přes to ustavení kteří byli v tom nalezeni, aby byli se vším na králově milosti. A byl li by kto od jich mocí zabit, aby byla pomsta na jich hrdle s plným právem.
O žhářích
Ustavení o rozdělení dědictvie
Svoróv mnohých, jakož se často před námi dějí, chtiece ukrátiti tiemto ustavením, přikazujem, aby bratřie neb jiní přítelé, ješto by společně dědiny měli, když by se jimi chtěli rozděliti, aby každý svój diel viděl, aby to zjevně a počestně mezi sebú dělili. Byli li by kniežata nebo páni šlechtici, aby se dělili před královú milostí aneb sobě zvolili tři pány šlechtice neb kmety toho kraje. Pakli by byli vladyky, ale aby zvolili tři konšely zemské a před těmi aby rozdiel zjevný učinili. Ale jiní měšťané neb sedláci před rychtářem toho města nebo té vsi a před obcí aby se dělili zjevně a nic jinak.
