a hradóv mnohých od Koruny královstvie českého, ješto jsú příslušely k zjednání spravedlnosti a pokoje i k stolu královstvie českého, ješto sú ty hrady a vlasti naši předci a zvláště osviecené knieže a pán náš děd Václav druhý král bezmál od čtyřidcát let od Koruny české odlúčili. To všecko z boží pomocí i našich všech věrných zemanóv našimi penězi i jich připuzením mieníme zase k Koruně vyplatiti pro pokoj českého královstvie, berně obecné zemské nám ode všie obce dané k tomu vyplacení vlasti a hradóv od Koruny odlúčených.
A potom naší mocí ciesařskú zapoviedámy s plnú radú i s povolením našich šlechticuov a zemenín, aby nikdy žádný náš náměstek nemohli žádného hradu ani žádné vlasti, což k Koruně české příslušie, odlúčiti od Koruny bez povolení našich českých pánuov a zeman.
A to naše ustavení aby trálo věčně v našem českém království, kázali sme zjevně popsati i provolati, že všickni králové, České koruny naší dědicové, nebo když by se našich dědicóv nedostávalo, jehož bóh nedaj, ale jiný bohem zvolený když by po naší smrti který byl k Čechám korunován, aby v jednom měsieci pořád zběhlém ode dne korunování měl před pány i před zemany přísahu učiniti čistú a pravú na knihách na svatém čtení zjevně, že těch zemí a hradóv nikdy od Koruny české nemá odlúčiti zjevně ani tajně, ani žádného dielu, ješto k těm hradóm příslušie, aby toho žádnému člověku ani dal ani prodal ani zastavil k věčnosti ani do kterého času, ani za které jiné hrady směnil s ižádným člověkem, ani kterému svému synu ani bratru ani otci aby v jich moc nepostupoval, ani které dceři ani své králové na nich věna zapsal, než aby jich s pilností Koruně choval a k obecnému
