kniha není tak neužitečná a zlá, aby se z ní čtenář vždy nětčemu dobrému nenaučil. Tak i my aspoň o Hájkově kronice suďme. Ačkoli podlé sprostného zdání mého nemůže ta práce jeho v počtu neužitečných a zlých kněh položena býti, poněvadž nad ni užitečnější, lepší, hojnější a spravenější v jazyku našem ani snad v jiném nemáme. Nebo předně nachází se v kronice Hájkově pořádek let od prvního přitažení knížete Čecha s jeho komonstvem do této země až do léta Páně 1527. a obsahuje v sobě sumou vedlé jeho oučtu 883 léta. Ačkoliv některým se zdá, že nemálo hned při základu pochybil, téměř o sto let později položiv kralování Čechovo nežli jiní kronikáři, a v poznamenání časuov až do přijetí víry křesťanské nemůže se věděti, koho jest následoval a jak by mu bezpečně věřeno býti mohlo. Ale od toho času, jakž Čechové křesťané býti počali, dosti jest pilný a nemnoho chybuje.

Druhé, obšírně vypravuje o knížatech i králích českých, pohanských i křesťanských, o jich spravování, radách, životu, válkách, vítězstvích, chvalitebných i nechvalitebných, dobrých i zlých, moudrých i nemoudrých skutcích, o manželkách, odkud je sobě brali, o synech a dcerách, kam je zasnubovali a jak se s okolními knížaty a králi příznili, až naposledy i o smrtech a pohřbích jejich.

Třetí, bedlivě vypisuje, v jakém spůsobu kterého věku stála země česká, kdy v pokoji a hojnosti byla, kdy zase Pán Bůh na ni války, neúrodu, drahotu, hlad a mor pro hříchy dopouštěl; kterak nejednou cizí národové usilovali lstí a mocí předky náše z této krajiny vytisknouti a sami ji opanovati; jak tomu zase Čechové zmužile a statečně s pomocí Pána Boha vedlé knížat a králův svých odpírali a slavných vítězství nad svými nepřátely docházeli. Sumou, jak toto království s obyvateli svými více se spravovalo řízením a opatrováním božské milosti nežli radou a rozšafností lidskou, což o něm mistr Havel, hvězdář za císaře Karla, předpovídal a my nyní vskutku pravé býti seznáváme.