Nebť jest v svatém Čtení psáno, že duchovní skutci člověka[c]člověka] czloka obživují, ale tělesní neprospievají. A toho nemni, by skrze mú spravedlivost nebo skrze které duostojenstvie aneb skrze kterú prorokovú moc, jakož ty do mne jmáš, ale skrze mú modlitbu sprostnú a pokornú všech neduhuov budeš v svém životě zbavena. A proto muž tvuoj i ty budeš zdráva a tvój duom i tvá čeled bude požehnána. A proto s té veliké milosti na pána boha vzpomínajte a bojte sě jeho a nežádajte nic viece než rovné potřebice; a dosti na tom jměj, žeť jest dáno mě ve snách viděti, a viec nepotřebuj, donidž jsi živa, se mnú mluviti. A probudivši sě ze sna ta paní, to vše, což bieše viděla neb slyšela, svému vévodě poče praviti a tak řkúc: Toho svatého Jana v jeho tváři i v oděvu dáno mně jest viděti. Tehdy se vévoda tomu poče velmi diviti a běžev na tu púšť, kdež svatý Jan přebýváše, i poče jemu snažně děkovati a s těch daruov pánu bohu chválu vzdávati. A tu přijem požehnánie, v dobrých skutciech i s svú manželkú je sě v dobrých skutciech přebývati a pánu bohu slúžiti.
Opět jiného času starosta, jenž bieše nad rytieře ustavený, i přijide na tu púšť, kdežto svatý Jan přebýváše, a ten jistý hospodyni doma k dětinstvu jmějieše. A toho dne, kteréhož k svatému Janu přijide, tehdy jeho žena dojide pracného času, nemohúci dieťete poroditi, a proto jí bieše blízko k smrti. Tehdy jemu svatý Jan poče praviti a řka: Ty jmáš s právem chváliti Jezukrista, že tě jest ráčil synem obdarovati, ale to věz, že jest tvá žena blízko byla k smrti, ale jižť ji jest božie milost utěšila a prodlila zdravie jejieho. A protož pospěšně vrať sě do svého domu a nalezneš svého syna sedmi dnóv vstáři i vzděješ Jan jméno jeho.
