[2r]číslo strany rukopisucož sú žádali, to sú obdržěli. A tak sú přětvrdú vieru měli, že, kdyby horám na jiné miesto hnúti sě kázali, byly by to učinily, kdyby chtěli. Neb ti někteří z nich řěky rozvodňené a mnohým vlastem škodné tu sú z svých břěhuov svú modlitbú jinam obrátili. A po suchu svýma nohama po těch hlubinách chodili. A ty úřitné žížely v těch hlubinách a škodné lidem tu sú zahubili. A mnohé i bez čísla zázraky prorokové i apoštolské dávno přěběhli sú i svrchovali, že beze všeho omyla jich zaslúžením tak dlúho buoh tento svět drží.
Ale to jest velmi divné, že když všeliká věc přědobrá, ta jest řiedká a nesnadná dobyti, avšak u těch svatých otcóv obé jest bylo, že biechu číslem mnozí a duostojenstvím svým k nám nepřirovnaní. Neb ti otci světí sú u přědměstí přěbývali, druzí v skalí a jěskyně za domy mievali, jiní na hluché púšti sě osázěli jako zástup nebeský na poskocě zpósobní, ku přikázaní svého krále snažní, oružím svaté modlitby obranní a s tiem svaté viery proti protivníkóm zastřění. A protož ti světí starci biechu dobrými nravy obklíčeni[4]zapsáno obliczeni, „k“ je nadepsáno a okrášleni, tiší a pokorní a milosrdní, jako blíženstvím stěžení. A nic za úsilé nemějiechu, než vší svú mocí až do skončenie po dobrých skutciech stáchu, každý jich učieše sě býti milosrdný viece, poníženější, dobrotivější, pokornější. Ač kto mezi nimi múdřější bieše, ten sě pak ke všěm obecně menší mějieše, že podlé božieho přikázanie všěch najmenší i sluha sě vzýváše.
A protože darem božím mně poddáno, a když sem jich tělesně viděl přiebytek a pilně obezřěl, o každém jich, což mi buoh ku paměti ráčil přivésti, chci sě ku vypravení snažně pokusiti, aby ti, ktož sú jich za živa nevídali, jich sě dobrým skutkóm učili.
