[100r]číslo strany rukopisuTuť tvuoj bratr k tobě jde s púště. Tu ona radoštěmi ostavši těch všěch svých milovníkuov i vyběže prostovlasá proti ňemu. A jakž jej uzřě, i chtieše jej objieti. Tu on jiej vecě a řka: É, sestro má najmilejšie, smiluj sě nad svú duší, neboť jich mnoho pro tě hyne. É, znamenaj[421]původně zapsáno zamenai, „n“ nadepsáno, kakť sú muky přihotovány, když sě brzo nepokaješ! Tu ona lekši sě a třěsúci sě i vecě k ňemu: A vieš li, bratře, mohu li já ješče spasena býti? Jiež on odpovědě: Budeš li chtieti, ješče budeš spasena. Tu ona padši přěd ním i počě prositi jeho, aby ji s sebú na púšť pojal. Jiejžto bratr vecě: Jdi[422]původně zapsáno di, „g“ nadepsáno a přikrý[423]původně zapsáno przkry, „i“ nadepsáno ňečím hlavu a poď za mnú. Jemuž ona vecě: Pójděva spěše, radějšiť chci prostovlasá choditi přěd lidmi a oprzniti svú tvář, než bych sě zasě k hřiechu vrátila. A když spolu jdiešta, učieše ji i napomínáše ji bratr ku pokání. I uzřě, ano jdú jedni bratřie proti nima, i vecě k nie: Ujdi málo s cěsty, ažť tito i minú, neboť ne všicni[424]původně zapsáno wſſiczni, „k“ nadepsáno vědie, by ty má sestra byla. To ona učini, až oni i minuchu. Tu on počě na ni volati a řka: Poď, milá sestra, a puojdeva naší cěstú! A ona sě jemu neozva. Tu on jide jie hledat i naleze ji, ana umřěla. A jejie šlépějě biechu plny krve, neb bieše bosa vyšla. Tu on naplakav sě i jide pravit starcóm o té příhodě. Tu oni miechu pohádku o jejiem spasení. Tu hospodin zěvi jednomu starci o nie, že jiej nebylo nižádné péčě o tělesné věci, ale aby uzdravila rány svého těla. A nechavši všeho i vzdechla těžcě a plakala za své hřiechy. A proto jest buoh přijal jejie pokánie.
Jednoho času když svatý Antoní bieše přišel do Aleksandřie, neb jeho bieše pozval biskup Atanazius a izerskú vieru chtě potupiti.
