[98r]číslo strany rukopisuA když jim nemuož odolati, vzejde na dřěvo, chtě utéci, takež mnich máť seděti v své peleši, a když uzří zlé myšlenie, ješto diábel pošle naň, a když mu nebude moci odolati, máť sě utéci k milému bohu skrzě svatú modlitbu i bude spasen.
Ještě viece mnich má přirovnán býti člověku, jenž má s levé strany oheň a na pravé straně vodu, že kolikrát koli oheň sě zanietí, tolikrát, vezma vodu[dy]vodu] wdv, i uhasí. Takež má mnich činiti na všakú hodinu, aby, když sě koli nečisté myšlenie v ňem roznietí, tehdy vody modlitby své vezma i máť to vše uhasiti.
Zenon opat když bieše v Scichi, i vyjide jednú v noci z své pelešě, aby sě prochodil po púšti. A když odjide podál, i sta sě, že zablúdi i chodi blúdě tři dni a tři noci i pade, ustav bezmála až do smrti. A v tu dobu sta přěd ním mládenček a nesa chléb v rukú i vecě jemu: Vstaň a pojěz! Tu on vstav i pomodli sě bohu, neb mnieše obluda. Jemuž mládenec vecě: Dobřěs učinil, žes sě modlil. Nuže, již vstaň a pojěz! Ale opat Zenon toho neučini, až druhé i třetie modlitbu vzda pánu bohu. Opět mládenec chváléše, že sě jest modlil. A vstav tepruv i pojě. Potom jemu vecě ten mládenec a řka: Číms viece chodil, tiems dále od pelešě. A tys mněl, by šel blíže, a šels dálež. Ale vstaň a poď po mně! A vstav i by inhed přěd svú peleší. Tehdy jemu stařec vecě: Poď do mé pelešě a učiníva modlitbu. Tu stařec všed do pelešě i viec neuzřě mládencě.
Daniel opat pravieše o svatém Arsenie, že v nedělní večer, když slunce zašlo, ústavně bieše na modlitvách, až opět slunce zítra vyjdieše.
A tak
