Počíná sě život svatého Antonie, jenž jest složil řěčsky Atanazius biskup a pak pop Evajrius přěložil v řěč latinskú
Svatý Antonius cného ocě a mateř měl a byl jest vynikl z Ejipta, a tak jest chován snažně a duostojně, že jest nic jiného neznal svěckého nežli otcě a mateř a jich sbožie. A když bieše již holemý pacholík, nechtěl sě jest učiti ve škole ani sě kdy přičinil k dětem k nebázni nesličné, ale v božské žádosti zažžen jsa, jakož jest psáno, v čistotě přěbýváše doma a do kostela s uotcem a s mateří přijda, nic na dětinú drzost nedbajě[id]nedbajě] nedbagi, ale pozorováše toho, což čtiechu přikázanie božieho. To držieše ústavně v čistém[587]původně zapsáno czſtem, „i“ nadepsáno přěbývaní. A nikdy jemu nebylo žádno lahody žádati, by jemu toho které věci dobyli, jakož ten dětiný[588]na okraji mladší rukou připsáno ſke věk má obyčěj, ani krmí rozkošných jest tbal, ale jediné, což jemu dadiechu, na tom jest dosti měl, nic jiného nepotřěbujě.
A pak po smrti otcově a mateřině osta snad v uosminádct aneb ve dvúdcát letech s sestrú s velmi malú, zpósobujě sbožie i svú sestru velmi šlechetně. A neujide tomu šesti mesiecuov po jich smrti a přiběh do kostela, jakož obykl bieše, a uslyšav a zpomanuv, kterak apoštolé sú následovali spasitele našeho[ie]našeho] nſſeho Jezukrista, vše opustivše, a kterak mnozí, jakož sě čte v Skutciech apoštolských, že prodavše vše,
