[250v]číslo strany rukopisunepodobné jest. Než to pravé jest, že v nebi nepřebývá nižádná odpornost, jakož Bóh chce, tak Matka božie se všemi svatými. A že die tuto, že miluje Boha nade všecko stvořenie, viece ctí Boha, než by za něho Matka božie se všemi svatými prosila, tu jemu nepříleží v tom Boha ctíti, že někto za něho prosil by; když sám za se prosí, nemóž svú modlitbú Boha ctíti. Protož zdá se, že by ty řeči nětco byly, vložiece v to Matku boží[m]boží] bozie. Ale nic nejsú. Ktož sebú Boha nectí, nemóž jeho skrze jiné ctíti.

Sedmý kus zlatý jest tento: Ktož nižádného bláznivě nesúdí, ten viece Pána Boha uctí a své duši viece prospěje, nežli by byl jako svatý Vavřinec na roště pečen. Tuť spolu budú mieti. Přikázanie božie jest nebo zápověd jeho každému, aby nižádného bláznivě, všetečně a z nenávisti nesúdili. To jest: z nenávisti, z domněnie nejistého a z narčenie lživého, načítajíce jeho těmi nebo oněmi hřiechy nebo bludy. A to držiece křivě, i mluvie tak jiným o něm a snad jeho peklu přisuzují pro svá domněnie lživá. Takové súdy jsú bláznivé a zlostné, jichž se má člověk chovati jako cizoložstvie. A což vie neb vidí zevně, že tak se děje, tomu móž řéci, že jest hřiech. Ale nepříleží člověku potupiti jeho pro hřiech. Ale móž li, opraviti dlužen jest. Než pak tato pře, ješto se die, že takový, jenž nesúdí bláznivě nižádného, viece Boha uctí, nežli by byl pečen na roště jako svatý Vavřinec, o tom pře jest. Nebo svatý Vavřinec pro vieru a