[249v]číslo strany rukopisusnad by jemu hrozil. Protož kto jest v sobě pokorný k menšiemu pokoru ukazovati, mnoho se ten líbí Bohu. Ale zputovati všechen svět do krve noh svých nenie přikázanie božie, ale zámysl bludný lidský. Protož nic se nelíbí.

Čtvrtý kus zlatý jest tento: Ktož dá Bohu všemi svými údy vlásti, ten viece Pána Boha uctí a své duši viece prospěje, nežli by všechen svět pro Bóh na hlavě zchodil. Toť vše proto móž pravé býti, nebo to přikazuje, aby ze všech mocí duše i těla milovali se. A svatý Pavel die: Zdali neviete, že údové vaši jsú chrám Ducha svatého, jehož máte od Boha? Protož nevydávajte údóv vašich oděnie hřiechóv. To jest: aby skrze údy váše, neskrocené, rozpuštěné, moci nevzeli hřiechové u vás. Protož jest přikázanie božie, aby všecky údy těla svého poddávali v službu Kristovi. Ale na hlavě zchoditi všechen svět nenie přikázanie božie. A by pak bylo přikázanie božie, ale nemóž to býti, by kto na hlavě zchodil svět. Nebo nenie dán chod na hlavě. Dosti by měl silný zchoditi na nohách stranu světa, a to učině, byla by marnost jako i jiná a nemohl by jí[f]jí] gie Boha ctíti.

Pátý kus zlatý jest tento: Ktož jednu slzu na své hřiechy umoří, ten viece Pána Boha uctí a své duši viece prospěje, nežli by po smrti tolik plakal, až by jemu z očí dvě řece tekly. To vše pravé jest proto, že zde miesto i