[281r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcejenž byl přišel k Ježíšovi v noci najprvé, nesa smiešenú myrru a aloes, jakožto liber sto. J19,40 Tehdy vzechu tělo Ježíšovo a obvázali je prostěradly z [502]z] a z rkp.drahými mastmi, jakož jest obyčej Židóm pochovávati. J19,41 I bieše na tom miestě, kdež jest ukřižován, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě ižádný nebieše položen. J19,42 Protož tu pro svátek židovský, že blízko bieše hrob, položili sú Ježíše.

Dvadcátá

J20,1 Pak jednu sobotu[503]jednu sobotu] Una … sabbati lat. Maria Magdalena přijide ráno, když ještě tmy biechu, k hrobu i uzřě[504]uzřě] uzṙiechu rkp. kámen odvalený od hrobu. J20,2 Protož běžala jest a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož milováše Ježíš, a vece[505]vece] dicit lat., ait var. jima: „Vzeli sú z hrobu pána a neviem[506]neviem] nescimus lat., nescio var., kde sú položili jeho.“

J20,3 Tehdy vyjide Petr a ten jiný učedlník a přijidešta k hrobu. J20,4 I běžiešta[507]běžiešta] bieſta rkp. dva spolu, a onen jiný učedlník předběže rúčějie Petra a přišel jest první k hrobu. J20,5 A když sě nachýli, uzře položena prostěradla, ale však nevšel[508]nevšel] newſiel rkp. jest. J20,6 Tehdy přijide Šimon Petr po něm a všel[509]všel] wſiel rkp. jest do hrobu a vidě prostěradla položena J20,7 a rúchu, ješto bieše na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu do jednoho miesta. J20,8 Protož[510]Protož] Tunc ergo lat.  všel[511]všel] wſiel rkp. jest i ten učedlník, jenž bieše [přišel]text doplněný editorem[512]bieše <přišel>] venereat lat. první k hrobu, i viděl jest a uvěřil jest. J20,9 Neb ještě nevědieše[513]ještě nevědieše] nondum … sciebant lat., nondum … sciebat var. písma, že jest on musěl z mrtvých vstáti. J20,10 Tehdy opět odjidechu učedlníci sami k sobě.

J20,11 Ale Maria stáše u hrobu vně plačíc. Tehdy když plakáše, naklonivši[514]naklonivši] naklaniwſi rkp. se i nahléde do hrobu J20,12 i uzře dva anjely v bielém rúšě sediece, jednoho u hlavy a jednoho u noh, kdež jest bylo položeno tělo Ježíšovo. J20,13 Řkú jí oni: „Ženo, co pláčeš?“ Vece[515]Vece] Dicit lat. jim: „Neb sú vzeli pána mého a [b]označení sloupceneviem, kde sú položili jeho.“ J20,14 To když vece, obráti se za sě i uzřě Ježíše, an stojí, a nevědieše[516]nevědieše] newidieſe rkp., že Ježíš jest. J20,15 Vecě[517]Vecě] Dicit lat., Dicebat var. jí Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ Ona mnějíci, že by zahradník byl, vece[518]vece] dicit lat., dixit var. jemu: „Pane, zdalis ty jej vzal, pověz mi, kdes jeho položil, a jáť ho vezmu.“ J20,16 Vece[519]Vece] Dicit lat. jí Ježíš: „Maria!“ Obrátivši sě ona, vece[520]vece] dicit lat. jemu: „Raboni!“ (jenž sě vykládá[521]vykládá] wklada rkp., dicitur lat., interpretatur var.: Mistře). J20,17 Vecě[522]Vecě] Dicit lat. jí Ježíš: „Neroď sě mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k uotci mému. Ale jdi k bratřím mým a pověz jim: Vstupuji k otci mému a k otci vašemu, k bohu mému a k bohu vašemu.“ J20,18 Přijide Maria Magdalena zvěstujíci učedlníkóm, že sem viděla pána a tyto věci řekl jest mi.

J20,19 A když bieše pozdě ten den jedné soboty a dveře biechu zavřěny, kdež sě biechu učedlníci sebrali pro strach židovský, přijide Ježíš a stál jest prostřěd učedlníkóv[523]učedlníkóv] navíc oproti lat., + discipulorum var.  a řekl jim: „Pokoj vám!“ J20,20 To když[524]To když] Et cum hoc lat. povědě, ukáza jim ruce a bok. Tehdy sú sě radovali učedlníci vidúce pána. J20,21 Protož vece jim opět: „Pokoj vám! Jakož mě jest poslal otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když vece, vdechnul jest a řekl jest jim: „Přijměte ducha svatého. J20,23 Ač[525]Ač] navíc oproti lat., + si var. kterým odpustíte hřiechy, budú jim odpuštěni, pakli[526]pakli] et lat., si var. kterých zadržíte, budú zadržěni[527]budú … odpuštěni … budú zadržěni] remittuntur … retenta sunt lat., remmittentur … retenta erunt var. jim[528]jim] navíc oproti lat..“ J20,24 Ale Tomáš, jeden ze dvanádcti, jenž slove Didymus, nebieše s nimi, když jest přišel Ježíš. J20,25 Tehdy řekli sú jemu jiní učedlníci: „Viděli smy pána.“ A on vece jim: „Neuzřím li v rukú jeho bodenie hřěbóv […]text doplněný editorem[529]…] et mittam digitum meum in locum clavorum lat. (homoiot.) a nevčiním li ruky mé v bok jeho, neuvěřím.“

J20,26 A po osmi[530]po osmi] poſmi rkp. dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. Přijide Ježíš zavřenými dveřmi i sta uprostřed a vece jim[531]jim] navíc oproti lat.,+ eis  var.: „Pokoj vám!“ J20,27 Potom vece[532]vece] dicit lat., dixit var. Tomášovi: „Vlož sem prst svój a ohlédaj ruce mé a přičiň[533]přičiň] pricim rkp.