po[U3r]číslo strany rukopisutěšením s tváří tvou. Veselí a veliká radost na pravici tvé až do konce. Amencizojazyčný text.“
Protož tak dobře vostojíš skrze takovou víru v Krista syna Božího: „Jsi zajisté dítě Boží a spolu dědic[2135]dědic: Děditz Kristův, učastník věčneho života. Tato víra činí dobré. Ty, jenž dobří jsou, totiž v Krista věří. Nebo ti, jakožto požehnaní děti nebeského otce do života království nebeského jdou, kteréž jest týmž dětem od počátku světa připravený.
Pokudž pak ještě v pokušení a v mdlobě víra tvá stojí tak, že gruntovní a konečné víry ještě při sobě nečiješ, žes netrpělivý[2136]netrpělivý: ne Trpěliwý v vuoli Boží, studeným v milování Božím, v naději nepříliš pevný. A z těch pří[U3v]číslo strany rukopisučin se bojíš, že tvá věc[2137]věc: wětz s Pánem[2138]přís Pánem: Pánē Bohem nedobře stojí. Toť jest zajisté (milý Bože) najtěžší pokušenj. Ale ty, milý křesťane[2139]křesťane: Křeſtiane, pomni na to, kterak jest Kristus pro tebe nepřemožené a nesnesitedlné pokušení snesl, v němž mu nikdá žádné pomoci ani potěšení nepřišlo, v kterémžto pokušení Bůh a všecken svět zdáli se býti vespolek najhlavní a najukrutnější nepřátelé, a to tehdáž, když jest[2140]jest: gṫ zkříkl: „Bože muoj, Bože muoj, proč jsi mne opustil?“ O jak hrozné a těžké pokušení to bylo, milý Bože, kterak jest byla trpká, těžká a hrozná ta smrt, kterouž jest za nás podstoupil, aby nám cestu kříže snadnou učinil.
Poněvádž se Kristus dobrovolně v těžké a nesnesitedlné[2141]nesnesitedlné: neſneſytedlnee[U4r]číslo strany rukopisumouky dal z milostivé vuole svého a našeho nebeského otce. I takéť ‹začátek komentované pasážebez pochyby›konec komentované pasáže[2142]bez pochyby: ɓezpochyby zná naši nemoc[2143]nemoc: Nemotz, žeť s námi pro naši křehkost nenaloží jako ukrutný, ale jako milostivý Buoh.
Však pak sám praví (Matouš[2144](Matouš: Math: ‹začátek komentované pasáže11.›konec komentované pasáže[2145]11.: XI: „Poďtež ke mně vy všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste a jáť občerstvím a obživím vás.“ Aj, jak hojné potěšení jest toto, ješto by se větší nad to dáti nemohlo. Neb co jest strašlivějšího hříšnému člověku[2146]člověku: Cžlowěku nežli to, když se uděsí, že ho Bůh nechce míti, poněvádž jest[2147]jest: gṫ nevěřjcí a suchý oud a že víry ani důvěrnosti v milosrdenství Božím nemá. V té při přítomen buď, milý Jezu Kriste, a obživ, neboť nás to hrozné povětří potopí. Spomoz naší ne[U4v]číslo strany rukopisuvěře.
