je[T4v]číslo strany rukopisuště mrzké podobenství má, ale nemá moci, aby co uškodil. A jakož skrze měděný[2064]měděný: Měděnný had, kterýž Mojžíš na poušti připraviti dal (‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže[2065]4.: IIII Mojžíšovy[2066]Mojžíšovy: Moyž: ‹začátek komentované pasáže21.›konec komentované pasáže[2067]21.: XXI) z Božského slova a moci. Když jej kdo spatřil, živí hadové mřeli a Židuom[2068]Židuom: Ziduō jed živých haduov nic[2069]nic: nitz uškoditi nemohl. Takť umře naše smrt a bude neškodná, pokudž my na předrahou smrt Kristovu očima víry křesťanské[2070]křesťanské: Křeſtianſké patřiti budeme a bude naše smrt jako jiný stín smrti, ba bude počátek pravého života[2071]života: Ziwota.
Jan ‹začátek komentované pasáže8.›konec komentované pasáže[2072]8.: VIII: „Kristus nemuože pochybiti, jenž praví: ‚Jestliže kdo řeč mou zachovávati bude, smrti neuzří na věky.‘“
Kterak se to pak děje? Tímto způsobem se děje, že člověk[2073]člověk: Cžlowěk věřící jest [T5r]číslo strany rukopisuskrze svou víru k Kristu Pánu svému pravému životu tak připojen a v jednotu uveden, že od něho odchýlen ani odcizen býti nemuože. Protož by pak na čas tělo a duše se spolu oddělily, však se to stává v jisté nepochybné naději spasitedlného vzkříšení, kdež brzy tělo a duše zase v hromadu příjdou k věčné radosti tak, že v Krista věřící věčné smrti těla i duše, totiž věčného zatracení a pravé smrti nevidí. Nebo smrt věřících jest[2074]jest: gṫ toliko vyjití z života tohoto smrtedlného do věčného k Kristu, k anjeluom a ke všem svatým.
Když peklo a věčné zatracení příjda na mysl člověka[2075]člověka: Cžlowěka straší.
[T5v]číslo strany rukopisuDuch zlý pokouší člověka[2076]člověka: Cžlowěka starajíc[2077]starajíc: ſtaragijtz se o něho (ale falešně[2078]falešně: ffaleſſně), že je se zle opatřil. Sluší nemocnému pamatovati na ponuknutí zlého ducha řkúcího: „Kterak, jestliže tebe Buoh míti nechce, snad nejsi jedním z těch vyvolených, jenž mají spaseni býti?“
To jest jistě těžké pokušení. Tuť se sluší zmužile braniti, aby se žádným obyčejem v hádaní s duchem zlým nedal. Ale tak učiň, chceš-li[2079]chceš-li: chceſſli před nim ostáti. Řci[2080]Řci: Ržcy neb pomysl sobě: „Odejdi, Šatanáši, nebť stojí psáno (Matouš[2081](Matouš: Math: ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže[2082]3.: III): ‚Nemáš Pána Boha tvého pokoušeti.‘ Bůh jest mi vždycky otcovský a dobře činil. ‹začátek komentované pasážePročež bych›konec komentované pasáže[2083]Pročež bych: pročežɓych nad jeho milostí zoufal[2084]zoufal: zauffal? On mi dal přijíti ke křtu svatému a k slovu své svaté milosti mne