Job ‹začátek komentované pasáže19.›konec komentované pasáže[2057]19.: XIX praví: „Vím, že Vykupitel muoj živ jest a v poslední den z země vstanu a zase oblečen budu koží mou a v těle mém uhledám Boha a oči mé jej uhlédají a ne jiný.“
Tyto řeči Písma svatého[2058]svatého: S: kdo s pilností rozvažuje, nemuože ničímž jiným nežli velikou radostí potěšen býti. Jakož nám na příklad svatý[2059]svatý: S: Pavel býti muože (k Filipenským[2060](k Filipenským: Filipen: ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže[2061]3.: III), jenž velikou radostí praví se Krista znáti a moc[2062]moc: motz jeho zmrtvýchvstání[2063]zmrtvýchvstání: z Mrtwých wſtánij, skrze kteréžto naše smrt jest umrtvena a že již smrt věřících umřela a že se již ovšem nemá čeho mrzkého strachovati, kromě že jest tu nějakého obrazu a zvláštnosti podobenství, rovně jakoby tu nějaký umrlý had ležel, ač je[T4v]číslo strany rukopisuště mrzké podobenství má, ale nemá moci, aby co uškodil. A jakož skrze měděný[2064]měděný: Měděnný had, kterýž Mojžíš na poušti připraviti dal (‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže[2065]4.: IIII Mojžíšovy[2066]Mojžíšovy: Moyž: ‹začátek komentované pasáže21.›konec komentované pasáže[2067]21.: XXI) z Božského slova a moci. Když jej kdo spatřil, živí hadové mřeli a Židuom[2068]Židuom: Ziduō jed živých haduov nic[2069]nic: nitz uškoditi nemohl. Takť umře naše smrt a bude neškodná, pokudž my na předrahou smrt Kristovu očima víry křesťanské[2070]křesťanské: Křeſtianſké patřiti budeme a bude naše smrt jako jiný stín smrti, ba bude počátek pravého života[2071]života: Ziwota.
Jan ‹začátek komentované pasáže8.›konec komentované pasáže[2072]8.: VIII: „Kristus nemuože pochybiti, jenž praví: ‚Jestliže kdo řeč mou zachovávati bude, smrti neuzří na věky.‘“
Kterak se to pak děje? Tímto způsobem se děje, že člověk[2073]člověk: Cžlowěk věřící jest [T5r]číslo strany rukopisuskrze svou víru k Kristu Pánu svému pravému životu tak připojen a v jednotu uveden, že od něho odchýlen ani odcizen býti nemuože. Protož by pak na čas tělo a duše se spolu oddělily, však se to stává v jisté nepochybné naději spasitedlného vzkříšení, kdež brzy tělo a duše zase v hromadu příjdou k věčné radosti tak, že v Krista věřící věčné smrti těla i duše, totiž věčného zatracení a pravé smrti nevidí. Nebo smrt věřících jest[2074]jest: gṫ toliko vyjití z života tohoto smrtedlného do věčného k Kristu, k anjeluom a ke všem svatým.
