Job ‹začátek komentované pasáže19.›konec komentované pasáže praví: „Vím, že Vykupitel muoj živ jest a v poslední den z země vstanu a zase oblečen budu koží mou a v těle mém uhledám Boha a oči mé jej uhlédají a ne jiný.“
Tyto řeči Písma svatého kdo s pilností rozvažuje, nemuože ničímž jiným nežli velikou radostí potěšen býti. Jakož nám na příklad svatý Pavel býti muože (k Filipenským ‹začátek komentované pasáže3.›konec komentované pasáže), jenž velikou radostí praví se Krista znáti a moc jeho zmrtvýchvstání, skrze kteréžto naše smrt jest umrtvena a že již smrt věřících umřela a že se již ovšem nemá čeho mrzkého strachovati, kromě že jest tu nějakého obrazu a zvláštnosti podobenství, rovně jakoby tu nějaký umrlý had ležel, ač ještě mrzké podobenství má, ale nemá moci, aby co uškodil. A jakož skrze měděný had, kterýž Mojžíš na poušti připraviti dal (‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže Mojžíšovy ‹začátek komentované pasáže21.›konec komentované pasáže) z Božského slova a moci. Když jej kdo spatřil, živí hadové mřeli a Židuom jed živých haduov nic uškoditi nemohl. Takť umře naše smrt a bude neškodná, pokudž my na předrahou smrt Kristovu očima víry křesťanské patřiti budeme a bude naše smrt jako jiný stín smrti, ba bude počátek pravého života.
Jan ‹začátek komentované pasáže8.›konec komentované pasáže: „Kristus nemuože pochybiti, jenž praví: ‚Jestliže kdo řeč mou zachovávati bude, smrti neuzří na věky.‘“
Kterak se to pak děje? Tímto způsobem se děje, že člověk věřící jest skrze svou víru k Kristu Pánu svému pravému životu tak připojen a v jednotu uveden, že od něho odchýlen ani odcizen býti nemuože. Protož by pak na čas tělo a duše se spolu oddělily, však se to stává v jisté nepochybné naději spasitedlného vzkříšení, kdež brzy tělo a duše zase v hromadu příjdou k věčné radosti tak, že v Krista věřící věčné smrti těla i duše, totiž věčného zatracení a pravé smrti nevidí. Nebo smrt věřících jest toliko vyjití z života tohoto smrtedlného do věčného k Kristu, k anjeluom a ke všem svatým.
