[S3r]číslo strany rukopisuco jsi kdy bližnímu svému zlého učinil. Jako jestliže jsi jemu čest[1909]čest: Cžeſt a dobrou pověst odjímal, tu učiň, jako Kristus na kříži učinil: pros z celého srdce za nepřátely své, jenž jsou tobě zle učinili anebo[1910]anebo: a nebo tobě tvé vzali, spusť všecko s mysli své.
Přijal-lis[1911]Přijal-lis: Přiyallis ty jaké cizí zboží neb věci, muožeš-li[1912]muožeš-li: muožeſſli, vrať zase aneb[1913]aneb: a neb rozkaž, aby navráceno bylo. Netaj nic[1914]nic: nitz toho, ale vyznaj, nechť jest tobě toho žel. Pokudž pak nic[1915]nic: nitz vrátiti nemůžeš, odpusť těm, jenž jsou tobě něco tvého vzali.
Dosti bude, když ty jiným odpustíš, jenž jsou věcem tvým neb tobě křivdu učinili a pověst tvou zhyzdili. Protož, jestli jim dobrým oumyslem odpustíš, není potřebí, aby se oč staral. Buď dobré mysli, aniž po[S3v]číslo strany rukopisuchybuj, aby tobě křivdu od jiného učiněnou Buoh neodpustil. Není možné, aby Buoh tomu neodpustil, kdož jinému vinu[1916]vinu: winnu promine. Nebť jest sám té odměně učil řka (Matouš[1917](Matouš: Mathauſs ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže[1918]6.: VI): „Odpustíte-li[1919]Odpustíte-li: Odpuſtijteli lidem poblouzení jejich, odpustíť i vám Otec[1920]Otec: Otetz váš nebeský.“ Toť jest slovo Boží, jenž zuostane a musí prvé nebe i země zahynouti, nežli slova Boží pominouti.
Když smrt člověka[1921]člověka: Cžlowěka straší.
Pomni, byť tu Kristus sám přítomen nebyl, ‹začátek komentované pasážetehdyť by›konec komentované pasáže[1922]tehdyť by: tehdyťɓy smrt, uzkost a trápení nesnesitedlné bylo, ‹začátek komentované pasážetuť by›konec komentované pasáže[1923]tuť by: tuťɓy bylo peklo. Ale skrze Krista jest již smrt zahlazena [S4r]číslo strany rukopisua přemožena. Duše v Krista ufající[1924]ufající: vffagijcý neumře, aniž zahyne, ale po vyjití z tohoto těla upřímě k Kristu se beře, jakož ten lotr na kříži při poslední hodině slyšel (Lukáš ‹začátek komentované pasáže23.›konec komentované pasáže[1925]23.: XXIII): „Dnes budeš se mnou[1926]mnou: ſemnau v ráji.“ Duše neusneť s tělem, ale bude od těla oddělena živa jsouc[1927]jsouc: gſautz v radosti až do vzkříšení těla dne soudneho i se všemi vyvolenými Božími, mezi nimiž mnozí nalezeni budou, s kterýmiž jsme na tomto světě v dobrém tovaryství byli. Protož smrt pobožných lidí Písmo svaté jmenuje sen.
Poněvádž též toto křehké smrtedlné a smrduté tělo naše v den poslední zbuzeno bude, rovně jako člověk[1928]člověk: Cžlowěk ze sna probuzen jsa, hned přemohše smrt o[S4v]číslo strany rukopisukáže
