k tomu našeho přičiniti.“ Takoví učitele učitele nemají žádné stránky ani naděje v Kristově milosti, ani skutcích jeho, aniž jim také jich vlastní skutkové postačí. Protož se varuoj každý křesťan před jich učením, nebť jistě od Boha vedou k věčnému zatracení.
Ten toť jest pak pravdomluvný a pravý křesťanský učitel, kterýž toliko naše spasení, utrpění a smrti Kristový milosti a milosrdenství Božskému skrze víru přičítá a přivlastňuje vzdávajíc Bohu Otci čest a chválu za dary v synu jeho a synu též díky vzdává za milost, milosrdenství a za naše spasení, kterež on nám při Otci svém nebeském bez našich skutkův a zasloužení smrtí svou dobyl a nás svou krví od hříchuov očistil.
Co aneb jaké naše pokání má býti?
Co jest pak naše pokání? Toto jest, abychom my z srdce věřili odpuštění býti všech hříchuov skrze smrt Kristovu, potom se svých hříchuov Bohu vyznávati, za milost prositi, toho umyslu býti více nehřešiti.
Jakož toho mnohé pěkné příklady v Písmě svatém máme, jako na králi Davidovi v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže královských ‹začátek komentované pasáže12.›konec komentované pasáže kapitole, když se mordu a cizoložstva pro Uriáše a pro ženu jeho dopustil a prorok Nátan z poručení Božího ortel smrti na něho skrze jeho vlastní svědomí vyřekl, ale on vyznal své hříchy a prosil Boha i bylo jemu odpuštěno. On pak o tom složil žalm padesátý v velikém želení a zarmoucení, v kterémžto velmi utěšená řeč pro potěšení hříšníkuov napsána jest: „Srdcem,“ praví David, „skroušeným a pokorným, Bože, pohrzeti nebudeš.“
K tomu podobné najdeš také o králi Ezechiášovi, kterémuž, když prorok Izajáš z poručení Božského smrt oznámil, on se obrátiv k stěně křičel a prosil s pravou lítostí a hned Bůh Izajášovi poručil, aby tato slova k Ezechjášovi mluvena byla, jakož máme psáno v ‹začátek komentované pasáže4.›konec komentované pasáže knihách královských v ‹začátek komentované pasáže20.›konec komentované pasáže kapitole: „Totoť praví Pán Buoh Davida otce
