skrze věrné učitele vede k samému Kristu Pánu. Protož takoveho učitele a vuodci máme rádi poslouchati.
Svatý Mathúš v ‹začátek komentované pasáže28.›konec komentované pasáže kapitole píše: „Dána mi jest všecka moc na Nebi i na zemi, protož jdouce učte všeckny národy, křtíce je v jménu Otce i syna i Ducha svatého, učíce je zachovávati všecky věci, kteréž jsem já koli přikázal vám. A hle, já s vámi jsem až do skonání světa.“ Z této řeči svaté muože se to rozuměti, že Pán Kristus od věřícího v sebe více nežádá nad to, kdyby zachoval ty věci, které jest on svým milým učedlníkuom, neb apoštolům, přikázati ráčil.
Že my pak máme k Kristu Pánu své zření míti, ukazuje nám to vlastní řeč Krista Pána (Matouš v ‹začátek komentované pasáže11.›konec komentované pasáže), kteroužto nás sám k sobě laskavě pobízí a zuove řka: „Poďte ke mně všickni, kteříž jste obtíženi a jáť vám polehčím.“ Opět na jiném místě (Jan v ‹začátek komentované pasáže14.›konec komentované pasáže kapitole) ozajvá se sám řka: „Já jsem cesta, pravda i život. Žádný nepříjde k Otci nežli skrze samého mne.“
Tentoť jest věčný život, aby poznali tebe, samého Boha pravého, a kteréhož jsi poslal, Ježíše Krista. Protož, křesťane milý, chceš-li do života věčného trefiti, musíš tou cestou kráčeti a těmi dveřmi projíti. Nedajž se tehdy s té cesty pravdy a života, kteráž Kristus jest, svésti ani těch dveří, jimiž se k Otci nebeskému vchází, nedaj sobě zavříti, bez kteréžto cesty a dveří žádný člověk k Otci nebeskému přijíti nemuože.
Krystus Pán jest ten pravý a věčný kněz.
Apoštol svatý Pavel k Židům v té vší epištole o rozličném biskupství vypisujíc dí: „Každý zajisté biskup z lidí vyvolený za lidi bývá postaven v těch věcech, které jsou k Bohu, aby obětoval dary a oběti za hříchy.“ A potom k posledku dokládá, že Pán Kristus jest ten věčný kněz vedlé řádu Melchysedechova. Též i tomu učí, že pro trvání jeho věčného kněžství náleží mu obětovati za všecken lid, náleží jemu mezi Bohem
