Boha za milost a spomoc neprosí skrze Krista, ten nemá při milosti Kristově žádného dílu ani spomoci. Protož rač nám Buoh dáti pravou, živou víru v Krista Ježíše Pána našeho. Když by pak již člověk skrze milost Boží víru živou tak k srdci svému přijal, takž potom již bude bezpečen a jist pro zaslíbení a přípovědi, kteréž nám Buoh v Písmích svatých učinil, že on jeho milostivý a milosrdný Buoh a Otec chce býti. Potom sebe věří jemu všeho a k němu se připouští a odpočívá v vuoli Boží.
Takovéť odpočívání jest duchovní svátek, kterýž všech svatoskutečníkuov pokání, zámutky a skutky daleko převyšuje. Nebo čím více člověk sám nad sebou i nad svými skutky pochybuje, tím více v něm Bůh své dílo puosobí a nedá člověku zaháleti, ale žene jej skrze lásku ke všem dobrým skutkuom vedlé oné řeči, což svatý Pavel k Galatům v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže kapitole píše: „Živ jsem prý již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“
Takové zemření též svatý Pavel na mnohých místech ukazuje (a zvláště k Římanuom v ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže kapitole) a jmenuje je smrtí starého člověka. Jakož člověk umírá od hříchu, to jest starý člověk, tak zase obživuje v Kristu a tak potom obláčí se v nového člověka Krista, složí s sebe starého člověka, to jest všecky přirozené tělesné možnosti a žádosti a nechá Krista v sobě puosobiti, rozkazovati a přikazovati a oddá se všecken Bohu a dosahuje vší milosti skrze Krista.
O odpuštění hříchuov skrze zasloužení Kristovo.
Kdo již takovým odpustkuom, to jest odpuštění všech hříchuov skrze Krista, nevěří a chce nebe svými skutky sám zasloužiti, ten ztratí učastnost milosti Kristovy a na žádným místě nenajde milosti a jemu skutkové jeho nic nespomohou, to jest jisté. Jakož Izajáš v ‹začátek komentované pasáže57.-59.›konec komentované pasáže kapitolách praví: „A kterýž člověk tak na samy vlastní skutky jest veden a oufá skrze ně hříchuov sproštění a spasen býti,
