Bo[Y7r]číslo strany rukopisuha za milost a spomoc[2555]spomoc: Spomotz neprosí skrze Krista, ten nemá při milosti Kristově žádného dílu ani spomoci. Protož rač nám Buoh dáti pravou, živou víru v Krista Ježíše Pána našeho. Když by pak již člověk[2556]člověk: Cžlowěk skrze milost Boží víru živou tak k srdci svému přijal, takž potom již bude bezpečen a jist pro zaslíbení a přípovědi, kteréž nám Buoh v Písmích svatých učinil, že on jeho milostivý a milosrdný Buoh a Otec[2557]Otec: Otetz chce býti. Potom sebe věří jemu všeho a k němu se připouští a odpočívá v vuoli Boží.
Takovéť odpočívání jest duchovní svátek, kterýž všech svatoskutečníkuov pokání, zámutky a skutky daleko převyšuje. Nebo čím více člo[Y7v]číslo strany rukopisuvěk[2558]člověk: Cžlowěk sám nad sebou i nad svými skutky pochybuje, tím více v něm Bůh své dílo puosobí a nedá člověku[2559]člověku: Cžlowěku zaháleti, ale žene jej skrze lásku ke všem dobrým skutkuom vedlé oné řeči, což svatý Pavel k Galatům[2560]k Galatům: Gallat: v ‹začátek komentované pasáže2.›konec komentované pasáže[2561]2.: II kapitole[2562]kapitole: kapit: píše: „Živ[2563]Živ: Ziw jsem prý již ne já, ale živ jest ve mně Kristus.“
Takové zemření též svatý[2564]svatý: S: Pavel na mnohých místech ukazuje (a zvláště k Římanuom[2565]k Římanuom: Ržijmanuom v ‹začátek komentované pasáže6.›konec komentované pasáže[2566]6.: VI kapitole[2567]kapitole: kap:) a jmenuje je smrtí starého člověka[2568]člověka: Cžlowěka. Jakož člověk[2569]člověk: Cžlowěk umírá od hříchu, to jest starý člověk[2570]člověk: Cžlowěk, tak zase obživuje v Kristu a tak potom obláčí se v nového člověka[2571]člověka: Cžlowěka Krista, složí s sebe starého člověka[2572]člověka: Cžlowěka, to jest všecky přirozené tělesné možnosti a žádosti a nechá Krista v sobě puosobiti, [Y8r]číslo strany rukopisurozkazovati a přikazovati a oddá se všecken Bohu a dosahuje vší milosti skrze Krista.
O odpuštění hříchuov skrze zasloužení Kristovo.
Kdo již takovým odpustkuom, to jest odpuštění všech hříchuov skrze Krista, nevěří a chce nebe svými skutky sám zasloužiti, ten ztratí učastnost milosti Kristovy a na žádným místě nenajde milosti a jemu skutkové jeho nic[2573]nic: nitz nespomohou, to jest jisté. Jakož Izajáš v ‹začátek komentované pasáže57.-59.›konec komentované pasáže[2574]57.-59.: LVII/LIX kapitolách praví: „A kterýž člověk[2575]člověk: Cžlowěk tak na samy vlastní skutky jest veden a oufá[2576]oufá: auffá skrze ně hříchuov sproštění a spasen býti,
