a přemožena. Duše v Krista ufající neumře, aniž zahyne, ale po vyjití z tohoto těla upřímě k Kristu se beře, jakož ten lotr na kříži při poslední hodině slyšel (Lukáš ‹začátek komentované pasáže23.›konec komentované pasáže): „Dnes budeš se mnou v ráji.“ Duše neusneť s tělem, ale bude od těla oddělena živa jsouc v radosti až do vzkříšení těla dne soudneho i se všemi vyvolenými Božími, mezi nimiž mnozí nalezeni budou, s kterýmiž jsme na tomto světě v dobrém tovaryství byli. Protož smrt pobožných lidí Písmo svaté jmenuje sen.
Poněvádž též toto křehké smrtedlné a smrduté tělo naše v den poslední zbuzeno bude, rovně jako člověk ze sna probuzen jsa, hned přemohše smrt okáže se neporušitedlným, oslaveným, pěkným, stálým, nesmrtedlným, zdravým, čistým, celým a duchovním (‹začátek komentované pasáže1.›konec komentované pasáže Korintuom ‹začátek komentované pasáže15.›konec komentované pasáže). Protož král David praví v žalmu ‹začátek komentované pasáže115.›konec komentované pasáže: „Předrahá před oblíčejem Páně smrt svatých jeho. ‹začátek komentované pasážeNebylať by›konec komentované pasáže pak předrahá, ‹začátek komentované pasážejestli by›konec komentované pasáže tělo, jenž jest druhá stránka člověka z mrtvých nevstala. A opět žalm ‹začátek komentované pasáže71.›konec komentované pasáže: „Drahá bude krev jejich před očima jeho.“ Teď mluví o křesťanech, o jichžto krev Buoh péči má.
Toto sobě na mysli své, bratře milý, rozvaž a nedaj se svésti těm, jenž podlé světa praví, že člověk, umrouc s tělem, i s duší umře. Ba bloudíť, nebo tělo není tak opovržené před Bohem, ale týmž vším obyčejem, jakž teď přebývá v nemoci a trápí se, obnovené, oslavené i s duší živo bude na věky. Což pak máme tělo ztratiti a toho zase nedosáhnúti? ‹začátek komentované pasážeTehdy by›konec komentované pasáže smrt hrozná a strašlivá a nepředrahá svatých býti musila.
Protož sobě tyto věci pilně rozvaž a pamatuj nepochybujíc, kterak Kristus do třetího dne (podlé těla) v hrobě ležel a třetí den vstal z mrtvých v nový a věčný život a již neumře navěky. Tak také všecka těla v Kristu spící, totiž v Krista věřící, odpočívají v hrobích toliko na čas v jisté naději veselého vzkříšení a musejí zase vstáti v nový a v věčný život v den soudný tu, kdež žádné smrti ani hříchu víc nebude, ale toliko všecka
