[76r]číslo strany rukopisumoc stavíme u víře Kristově.

A toť bych chtěl ze vší řeči, což ji dále budu psáti, aby to pilně rozsúdil, jest li zákon Kristuov v též šlápěji prolévaje krev jako Zákon starý. Tehdy bezpečně nelekaje se uveď krále, knieže a pána na cestu Kristova zákona. A oni, činíce zákon Kristuov, budúť svatí lidé. Takéž kdežkoli vezmeš písmo z Zákona starého nebo z nového, skrze něž se zdá ustaviti knížata a pány bezpečně u víře Kristově, tak se ujistíš v tom, že je právě zpravuješ skrze ta písma v jich úřadech, když jich úřadu hodné skutky skrze zákon Kristuov[d]Kristuov] Kristwow ukážeš jim. Neb poněvadž držíš, že ten trój[1]původní „twuoy“ písařem škrtnuto a nadepsáno „troy“ lid prvé[2]„prwe“ zapsáno písařem omylem dvakrát jmenován jest tělo Kristovo, tehdy drž, že to tělo má jeho zákonem zpraveno býti. A jestliže jest sobě on tělo zvolil z takých lidí, tehdy ovšem ustavitel zákona nezmeškal jest moci světské jako rukú v tom těle, aby jim[e]jim] jich meče nepodal, aby ruce prospívaly jiným údóm[f]údóm] wdom těla toho skrze meč. A tato věc nemuož dále tažena býti, neboť je jest pod zákonem Kristovým ujistiti spasením, cestu jim skrze zákon ukazujíce, [76v]číslo strany rukopisuaneb je kromě něho v ničem jiném bezpečiti musí, jakož sú nyní skrze mnohé kněžstvo lestně písmy ubezpečeni u víře Kristově, ješto ta písma nikdy toho rozumu v sobě nemají základného, od Ducha svatého k tomu vydaná, ač oni je k jich oklamání tak vykládají. Neb kdyby moc s boji a s pomstami skrze víru Kristovu měla zpravována býti a těmi boji a pomstami vieře Kristově prospievati, proč by Kristus rušil zákon židovský a jiný duchovní ustavoval? Chtěl li jest, aby se o jeho zákon sekli, věsili, topili, pálili a jinak krev z lidí cedili, takéž by onen zákon stál bez svého pohnutí s těmi krvavými skutky, jako jest prvé stál.

Protož ty vybeř z toho, coť se zdá, a obmysl to, podlé čeho chceš dáti cestu u víře Kristově s boji, s pomstami a s takovými ukrutnostmi. Neb nemuož moc býti, jedině s ukrutnostmi. Pakliť odpustí, ihned sama od sebe zhyne, neb se jí nebude báti vida, že milosti požívá. A ne moci, před níž by se měl třiesti. Protož fík sladký, oliva tučná a vinný kořen, ješto lidi těší, nehodí se ten žádný