[34v]číslo strany rukopisuotce vašeho dopustil sem vás z žaláře vytáhnúti. Ale dáte mi jednoho z vás a ten ostane u vězení, donidž vy listu od otce vašeho, rukú jeho psaného, nepřinesete ke mně a bratra vašeho mladšieho s sebú sem nepřivedete. Ať ujistí mě otec váš listem svým, jste li vy synové jeho, nebo nic. A já přísahám vám skrze zdravie faraonovo krále, že ihned, jakž se vrátíte s listem otce svého a s bratrem vaším [35r]číslo strany rukopisumladším, obilé vydám vám na zbytečnost a z vazby bratra vašeho propustím u mne ostaveného. Slova má, která já pravím vám, zachovajte, ať skutečně dojdú, jinak bratr tento u vězení umře na púšči.“ A bratří jemu u vězení vydali Simeona. Přikázal Jozef úředníku svému, aby nasul pytle jich.

Tehda Jákob vzal Benjamina, syna svého, mezi ramena a objem jej, a řekl s pláčem, řka: „Buoh otcóv [35v]číslo strany rukopisumých buď s tebú, synu mój! Buď pomocen tobě a navrať se ke mně, nebo ty jsi osviecenie starosti méj a tobě dám požehnánie své. A já budu prositi boha, aby se toto jemu slíbilo. A když se ke mně vrátíš, synu mój, a uslyším hlas tvój, v tvém zase navrácení žíni složím ihned s těla mého, kterúž dvatceti let pro smrt Jozefa, bratra tvého, nosím, a v rúcho bielé se obleku.“ A když tak mluvieše Jákob nad Benjaminem, řekl: „List [36r]číslo strany rukopisutento mój vezmete a beřte se do Ejipta v pokoji!“

A brali sú se bratří, synové Jákobovi, do Ejipta. A když sú přišli před Jozefa, Judas vzal Benjamina za ruku jeho, a padše všickni, klaniechu se[26]na tomto místě je korektorem podtržené a následně přeškrtnuté gemu Jozefovi, bratru svému. Když Jozef uzřel Benjamina, bratra svého, přistúpil k němu raduje se. A uškrvil se a řekl úředníku svému: „Veď je do hospody a daj jim vodu, ať smyjí s sebe [36v]číslo strany rukopisuprach tento[27]na tomto místě je přeškrtnuto cziſtym cesty, a učiňte krmě, ať jedie se mnú dnes!“

Učinil úředník, jakž jemu přikázal pán jeho. Ale zpraviv řád úřadu svého v královských věcech, všel v lože své a odpočinul chvíli. I káza přijíti bratřím svým, i pozdravil jich pokojně. I radovali sú se bratří v tak dobrotivém pozdravení a poklonili sú se jemu. I řekl k nim Jozef: „To li jest bratr váš najmladší, o němžto ste se mnú mluvili?“ Odpověděli: