[39v]číslo strany rukopisuJozef vesel jsa, kázal krmě nositi. A když sú jedli, apatéku drahú každému z bratří dal a Benjaminovi to dvé, tak že sú se divili deset bratří. A když sú odnosili stoly, přikázal Jozef najvýbornější víno nositi.

A když pak již Benjamin zažehl se od vína najlepšieho, počal mluviti a řekl k Jozefovi: „Pane mój milostivý, měl sem jednoho bratra, kteréhož otec mój jednú poslal k těmto bratřím, ani stáda pásli, [40r]číslo strany rukopisua od těch bratří i podnes nevrátil se zase k nám až do dnešnieho dne. A již tomu dvatceti let minulo, že otec mój pro smrt jeho vzlekl na se žíni k tělu svému. Oči jeho již sú pošly temností, teskností a bolestí jeho srdce uvadlo. A již skloniv se chodí, dnem i nocí pláče. Sukni bratra mého Jozefa, plnú krve, před očima svýma, pláče častokrát, rozjímaje, a slzami smáčí jí, a bled jako umrlec, již se kaje všem vidúcím se. Protož, mój pane, [40v]číslo strany rukopisuo bratru mém Jozefovi, jest li, že by snědla jeho zvěř, nebo nic, anebo od kterých lidí zahynul jest nevinně, nevědě, kterak jest zšel[31]na tomto místě je korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto bratru, kterú smrtí minul?“

A když Jozef uslyšal tuto řeč, zdržeti se nemohl vnitřnieho zalknutí, že k tomu nic neodpověděl, vstav, do pokoje svého bral se, hořkým úmyslem hořce plakal žalosti a bolesti[32]na tomto místě bylo přeškrtnuto z srdce[33]dopsáno týmž písařem in margine otce svého, kterúžto žalost a bolest měl pro smrt jeho. A když přestal jest pláče, umyl tvář svú a vyšel k bra[41r]číslo strany rukopisutřím svým. A řekl k bratru svému Benjaminovi: „Mládenče, odpusť mi tato slova pověděti: zvěř bratra tvého sežrala dvatceti let tomu minulo jest. Jedno viz, aby ty u pokoji z Ejipta vyšel.“

Tehdy Jozef vze koflík opět a udeřil prstem svým veň a zasmál se k tomu rázu koflíka a zářivú tváří vzhlédl na bratří svú. A lekli sú se velmi. A obrátiv se k Benjaminovi, bratru svému, řekl jemu: „Ty, mládenče, tiežeš[ag]tiežeš] trzezeſs koflíka mého o bratru [41v]číslo strany rukopisusvém Jozef a koflík mój odpoviedá tobě, že zvěř nesnědla jeho, ani kto z synóv člověčích umořil jeho, ale živ jest. Jdiž tehda a vrať se k otci svému Jákobovi!“

Tehdy Jozef povolal úředníka svého a přikázal jemu, aby naplnil pytle jich obilé a koflík jeho tajně aby vložil do pytle Benjaminova; a rychle jich odbyti [kázal]text doplněný editorem[34]doplněno podle ~S s jich čeledí v noci na cestu. A řekl k nim Jozef: „Jděte u pokoji z Ejipta a otce vašeho sta[42r]číslo strany rukopisurého,