u[45r]číslo strany rukopisuvedeni, jedli a pili sme a řádně ctěni rozličnými krměmi. Skrze boha nebe pravímy, že smy toho neučinili. Břemene, uzly a pytle vaše, které nesemy, rozvěžte a přehlédajte! Bude li v čiem[35]i v diftongu ie bylo dopsáno týmž písařem břemeni nalezen ten koflík, buď ten v tvéj moci vězněm!“ Úředník krotieše řeči Judy, zpomínaje, co jest Jozef, pán jeho, o Judovi pravil jemu. Judas snažně prosieše úředníka, aby přehledáni byli jich svazkové.

A když první[36]na tomto místě bylo korektorem podtrženo a následně přeškrtnuto vzrzel[45v]číslo strany rukopisuuzel byl přehledán a potom jiných všech, potom se došlo pytle Benjaminova. A dřieve než sú rozvázali, úředník lstivě počal se styděti. A potom postupováše od pytle Benjaminova, nechtě jeho přehledávati. Ale bratří jiní nukáchu jej, aby vždy byl také ten pytel přehledán. I řekl jim: „Zajisté vy ste spravedlivi o tomto!“ A když již jeden pytel přehledal bieše, nic nenalezl, odvrátiti se chtieše a odjíti, ale že ještě jeden pytel zó[46r]číslo strany rukopisustáše[37]~S „zóstáváše“ Benjaminóv, i řekli bratří k úředníku: „Buď přehledán ještě tento pytel druhý!“ Úředník, když jest pytel rozvázal, vnitř ruku vstrčil a vyňal z pytle koflík, který sám byl vložil. A zasmál se, kunštem hlavú kývaje, a koflík nahoru vzdvihl.

A když sú to bratří viděli, jako umrlci stáchu, opustivše ruce. Oči jich velikým strachem jako zašlé biechu a usta velikým zápalem k mluvení zavřiena biešta. Tehda úředník řekl: [46v]číslo strany rukopisu„Běda vám, takového neščestie, v něž ste jako nemúdří upadli! Co horšieho mohlo přijíti? Jistě smrtí neslýchanú zemřete v Ejiptě! Vklaďte zase tu spíži na dobytek váš a vraťte se ku pánu mému rúče[aj]rúče] rzkuce!“ Bratří třesíchu se strachem kladenie na ten dobytek, ale služebníci Jozefovi kladiechu, aby se vrátili ku pánu jich.

Tehda tiem bratřie prvé zase vrácenie, jehož sú se byli[ak]byli] bali odpověděli, aby se nikdy do Ejipta nevrátili, [47r]číslo strany rukopisus hořkú myslí hotovo bieše v rukú vrátiti se zase do města Mezipolis, kteřížto zlořečichu a krmě jich. A když sú se vrátili zase, bratřie porokováchu Benjaminovi a tepiechu jemu jeho ruce: „Ó synu lotrové mateře, kterak veliké zlé přivedl jsi dnes na nás! Běda tobě od onoho, který tě na pravici svéj za stuol s sebú posadil! Ó kterak jsi velikú odměnu nehodnú tak velebnému učinil! Ty a bratr tvój Jozef a Ráchel, matka tvá, kteráž