[37r]číslo strany rukopisu„Ovšem, pane, onť jest záslužebník[28]dále dolož jen v ŽídSpráv tvój!“

Jozef vzav Benjamina, přitrhl jej k sobě a vložil ruce své na hlavu jeho a pochválil jeho, řka: „Bóh otce tvého požehnaj tebe!“ A otázal jeho a řka: „Jest li živ otec onen starý?“ Odpověděl Benjamin: „Ovšem, pane, živ jest a mnoho dobrého vzkázal a posieláť teď list tento, který svú rukú napsal jest.“ Jozef ten list vzal od nich a četl.

A když již jiedlo hotovo bylo, služebníci stoly a stolice zjednáchu, [37v]číslo strany rukopisui řekl Jozef úředníku svému: „Přines koflík, z něhož já piem!“ A drže koflík, hledieše na bratří svú dlúho. A oni báli se vzezřenie jeho. Ale koflík silně prstem svým tepieše, až brnieše. A opět vzhlédl na ně a řekl k nim: „Kto z vás slóve Ruben, vystup[ae]vystup] wyſtupiw!“ I řekl: „Kde jest Simeon?“ A on: „Teď sem, pane, služebník tvój!“ Řekl Jozef: „Jdi, seď podlé bratra tvého Rubena!“ A tak Jozef, tepa v koflík, k každému rázu koflíku jménem pra[38r]číslo strany rukopisuvým [jmenoval jest]text doplněný editorem[29]doplněno podle ~B bratří; zřiezeně mezi nimi rozdělil, který zač měl počten býti. A jména vydáváše podlé prvorozenie, po starších k stolu sázieše až do deseti bratří.

A když měl posazen býti Benjamin, pojal jej Jozef a řekl jemu: „Nesedeš ty, dietě, za stolem tiemto s bratří tvými! A člověk najmladší jsi v letech, však větší jsi zaslúžením a budeš kniežetem jich. Poď k tomuto stolu a seď na pravici méj!“ A když seděl Jozef za stolem, koflík jeho [38b]číslo strany rukopisustáše před ním. Deset bratří divili sú se velmě [s]text doplněný editorem[30]doplněno podle ~S strachem umění[af]umění] vmienie Jozefovu a praviece vespolek: „Kto by viděl takové divné věci? By pán tento vychoval se byl s námi v domu otce našeho Jákoba, lépe by nemohl poznati běhu a řádu mezi námi položeného! Nás každého ze jména menuje!“

Jozef opět zóřivě vzhlédl na deset bratří a báchu se velmi. I řekl k nim Jozef: „By bratr ten, jehož pravíte, že by od zvěři sněden byl, tuto [39r]číslo strany rukopisus vámi seděl za tiemto obědem, jistě pěkný stuol váš byl by, nebo byl jest světlo vaše a jako kámen drahý mezi vámi bratří desíti.“ Toto uslyševši, báli sú se přílišně a mlkli smúcivše se. Judas však řekl k němu: „Pane, tento Benjamin, který na pravici tvéj sedí aneb posazen jest, jest jednoho břicha bratr Jozefóv a oba syny Jákobova. Ale na světě krašší nalezen nemohl býti nežli Jozef, jakž jest zpósobený.“

Tehda