umdlil se velmi. Ale bratří Jozefovi to vidúce, zamútili sú se velmi pro ten zámutek otce svého. A tvář jeho viděli sú churavú a srdce jeho velmi truchlé a zamúcené. Sebravše se súkromě, plakali sú hořce, řkúce: „Běda nám od boha nebe i země, že smy shřešili proti otci našemu, a neodpustí nám, ale odplatí nám zlú odplatú! Běda nám od slzí otce našeho a bolesti srdce jeho a skloněnie postavy jeho!“

Jákob dvatceti let, tak pospolu přebýváše. Oblekl se k tělu svému žíní pro smrt syna svého a na každý den roztieráše sukni jeho a slzami svými smáčieše ji a na každú noc přivazoval ji k hrdlu svému a ku prsóm svým, a tak umdléše se lkáním a v slzách sen svój přijímáše.

Ale kupci, přijevše do Ejipta, prodali Jozefa jednomu kniežeti Putifarovi, kniežeti rytierstva faraonova, krále ejipského, za tři sta hřiven střiebra. Putifar milováše Jozefa jakožto duši svú. Poznal byl, že pán buoh [požehnal]text doplněný editorem[13]doplněno podle ~S jemu skrze Jozefa stúpenie do domu jeho. A vida múdrého a dobré zpósoby mládence, učinil jej starostú a za pána nad čeledí svú a nade vším zbožím svým, nebo bohatý a mocný bieše. A řekl k němu: „Všecky mé věci jsúť pod mocí tvú, kteréž já mám a držím, kromě paní. Protož zjednaj ty o těch všech věcech podlé milosti a múdrosti tvé, kterú jest tobě dal pán buoh tvój!“ Ščasten byl přieliš Putifar ve všech skutciech svých od toho dne, který jest Jozef do domu jeho všel.

A když Jozef chodieše v službě pána svého, častokrát vcházel přede paní svú a vycházel, zjednávaje a zpósobuje. Znamenala paní okrasu tváři jeho a ozdobu a výtečnost líce jeho, nebo v Ejiptě nebieše rovně jeho na kráse. V žádosti jeho v skrytě přieliš zapálila se, a sama s sebú bojujíc, tajila se s ním dnóv mnoho. A když trápenie v ženě se rozmáháše, jeden den vzemši sobě toho hodinu, povolala Jozefa paní jeho. A když stáše před ní, pojala jej a brala se s ním do komory jednéj tajně. Pochopivši se [jeho]text doplněný editorem[14]doplněno podle ~S, řekla: „Ty jsi služebník mój, Jozef, a já paní tvá!“ Odpověděl Jozef: „Ovšem, paní, ty jsi paní má a já služebník tvój jsem a všecko, což mi kážeš, učiním jako služebník tvój.“ Řekla paní: „Nikakež, Jozef, ty jsi pán mój a já dievka tvá! Oznamujiť tobě toto, že já přemožena sem zamilováním tvým a srdce mé již tobě otvierám, aby ty byl pán mój. Poď, spi se mnú, ať radost má jest s tebú! A již nebuď služebníkem, ale svobodným pánem!“

A když slyšal Jozef řeč tuto, lekl se a zamútil se velikú bázní a změnila se barva jeho krásná, i řekl: „Nedaj toho hospodin, abych