i dobytku, a vzkaž mi a nemeškaj se zase ke mně vrátiti, synu mój Jozef! Nebo sem zamúcen pro bratra tvého Benjamina, nebo osiřel jest po matce tvéj a ještě ssáše. A již jdi, synu mój, a pozdrav ote mne bratří tvých, aniž tam ostávaj s bratřími tvými! Svědomo jest mi, že tebe nenávidí pro sny, kteréž jsi viděl a pověděl, kteréžto pán buoh zpósobie, a naplní svým časem.“ Modléše se Jákob za syna svého Jozefa, řka: „Pane bože, ty jsi byl s otci našimi, s Abrahámem, Izákem i se mnú! Buď s tebú, synu mój! Anjel jeho silný přitovařiš se tobě a přiveď tě zdráva zase!“

Tehdy Jozef s těmi krměmi bral se na osle k bratřím svým, i přišel do Sichen. Anjel boží nalezl jeho blúdícieho, sstúpiv s nebe v osobě pastýře, tázáše, co by hledal. Odpověděv Jozef: „Bratří mých hledám, ukaž mi, kde by pásli!“ A on řekl jemu: „S tohoto miesta otehnali sú se. Poď, dovedu tě k nim! Slyšal sem je rozmlúvajícé, že by se chtěli hnáti do Dotaim.“

A když sú se tak spolu brali, přiblížili sú se k bratřím Jozefovým. I řekl anjel boží k Jozefovi: „Toť bratří tvoji, Jozef, kteréž onde vidíš sediece, již beř se k nim ve zdraví! Pán otcuov tvých buď stráže tvój!“

Bratří Jozefovi sediece jedli sú. Vidúce Jozefa zdaleka se berúcieho, rozhněvali sú se naň velikým hněvem a řekli sú vespolek: „Ej teď, vykladač snóv béře se, zahubme jej a vizme, co jemu prospějí snové jeho!“ I řekl k nim Ruben: „Prosím vás, bratří moji, skrze boha najvyšieho, neroďte zabiti jeho rukama vašima, ať by se nezprznily ruce vaše krví jeho! Ale slyšte radu mú: jest mnoho čisterní nebo šacht hlubokých starých tuto na púšči, vrzte jej v jednu z těch a tu hladem a žiezní umře a tak ruce vaše bez viny zachováte od prolití krve jeho.“ A uposlúchali sú rady jeho Rubenovy.

Tehdy synové dievek povstali sú, horlivi jakžto lvové, rozhněvavše se, svlekli Jozefa s sukně krumpovanéj a nahého vrhli sú jej do téj šachty, řkúce: „Nuž, králi náš, pomoz sobě nynie a klaněti se budem tobě! Kde sú nynie snové tvoji?“

Jozef, súžen jsa velikú vnitřní srdce žalostí, s pláčem voláše ku pánu bohu a řka: „Ó bože otcóv našich Abraháma, Izáka a Jákoba, smiluj se nade mnú a pošli jednoho z anjelóv tvých, aby mě vyprostil z toho zámutka velikého, v kterémž já jsem. A nedopusť v téj šachtě umřieti v biedě, v hladu a v žiezni