kralevati v domu Jakubovu na věky L1,33 a jeho králevství nebude dokonánie.“ L1,34 I řekla jest Maria k andělovi: „Kterak sě to stane, když já mužě neznaji?“ L1,35 A otpověděv anděl, vecě jiej: „Duch svatý vstúpí v tě a moc Vrchnieho zacloní tě. A proto což sě z tebe urodí svaté, bude slúti syn boží. L1,36 A toť, Alžběta, tvá rodička, tať jest počala syna v svéj starosti. A již jest jiej šestý měsiec, ješto slóve bezdětkyně, L1,37 že nebude nesnadné u boha všeliké slovo.“ L1,38 I pověděla jest Maria: „Toť, roba hospodinova, staň sě mně podlé slova tvého.“ I otjide ot nie anděl.
L1,39 Povstavši Maria v těch dnech, otjide do záhořie s chvátaním, do města židovského, L1,40 i vjide v dóm Zachařiev a pozdravi Alžběty. L1,41 I sta sě, když uslyšě Alžběta pozdravenie Marijino, vzradova sě děťátko v jejie životě, a jsúc naplňena ducha svatého Alžběta, L1,42 zavola velikým hlasem řkúci: „Blahoslavenás ty mezi ženami a blahoslavený plod života tvého. L1,43 A otkud jest to mně, že jest přišla mátě mého hospodina ke mně? L1,44 Nebo jakž sě jest stal hlas tvého pozdravenie u mú uší, vzradovalo sě jest u veselí děťátko u mém životě. L1,45 A blažená jsi, žes uvěřila, nebo bude to dokonáno, což jest tobě pověděno ot hospodina.“ L1,46 I vecě Maria: „Velbí dušě má hospodina L1,47 a utěši sě duch muoj u bozě, spasiteli mém, L1,48 že jest vezřěl na pokoru roby své, neboť z toho budú mě vzývati blaženú všickni rodové, L1,49 žeť mně jest učinil velikú věc, jenž jest mocný, i svaté jmě jeho L1,50 a milosrdie jeho ot národu do národuov bojícím jeho. L1,51 Učinil moc v svéj rucě, rozprášil pyšné myslí srdcě svého. L1,52 Ssadil mocné s stolicě a povýšil pokorné. L1,53 Lačné naplnil dobrého a bohaté opustil jěšitné. L1,54 Přijal Izrahele, dietě své, rozpomanuv sě na milosrdie své, L1,55 jakož jest mluvil k našim otcóm, k Abrahamovi i k jeho plemeni na věky.“ L1,56 I bydlila jest Maria s ní bezmál tři měsiecě a pak sě vrátila do svého domu.
L1,57 I naplni sě čas porozenie Alžbětě i porodi syna. L1,58 I uslyšěchu súsědé i rodiči jejie, že jest hospodin vzvelbil své milosrdenstvie s ní, i těšiechu ji. L1,59 I sta sě osmý den, přijidú obřězovat dietěte a vzýváchu je jmenem jeho otcě, Zachařem. L1,60 A otpověděvši mátě jeho, vecě: „Nikakež, ale slúti bude Jan.“ L1,61 I vecěchu k niej: „Však nenie ižádného v tvém rodě, jenž by byl nazván tiem jmenem.“ L1,62 I kýváchu otci jeho, kterak by jemu chtěl vzdieti. L1,63 An popotřěbovav rafijě, napsa řka: „Jan jest jeho jmě.“ I podivichu sě všickni. L1,64 I otevřěchu sě inhed jeho usta i jeho jazyk i mluvieše blahajě bohu. L1,65 I sta sě strach všěm jeho súsěduom i po všem mezihoří židovském ohlásichu sě všěcka tato slova. L1,66 I vložichu všickni, jižto biechu slyšěli, v své srdce řkúce: „Kteraké toto dietě bude?“ Nebo ovšem ruka božie bieše s ním. L1,67 A Zachař, otec jeho, naplňen jsa ducha svatého, prorokova řka: L1,68 „Blahoslavený hospodin buoh izrahelský, že jest navščievil a vykúpenie učinil lidu svému L1,69 a vzvedl roh našeho spasenie v domu Davidovu, svého dietěte, L1,70 jakož jest promluvil skrzě usta svých svatých prorokóv, jižto jsú ot věku, L1,71 spasenie ot našich nepřátel i z ruky všěch, kto jsú nás nenáviděli, L1,72 k učiňení milosrdenstvie s našimi otci i ku pamatování jeho svatého ustavenie,
