činie, na uvadlém čso sě stane?“ L23,32 I vediechu s ním jiná dva zlosyny, chtiece jě zabiti.
L23,33 A když přijidú na to miesto, ješto slóve Lebné, tu jej ukřižovachu i lotry, jednoho na pravici a druhého na levici. L23,34 Avšak Ježíš mluvieše: „Otče, otpusť jim, neboť nevědie, coť činie.“ A rozdělivše jeho rúcho, vrhú o ně losy. L23,35 I stáše lid čekajě. A klamáchu jím kniežata, řkúce s nimi: „Jiné jest uzdravoval, sám sě nynie uzdrav, jest liť Kristus, vzvolenec boží!“ L23,36 I pošpíléchu jím i rytieři, přistupujíce a podávajíce jemu octa, L23,37 řkúce: „Jsi l’ ty král židovský, uzdrav sě!“ L23,38 I bieše popsánie napsáno nad ním písmem hřěčským a latinským i židovským: Toť jest král židovský. L23,39 A jeden z tú lotrú, ješto visiešta, rúháše sě jemu řka: „Jsi li ty Kristus, uzdrav sě sám i ny!“ L23,40 A otpověděv druhý, porokováše jemu řka: „Ani sě ty boha bojíš, že jsa v témž otsúzení? L23,41 A vě s právem pro našě skutky trpívě, ale tento jest ničse zlého neučinil.“ L23,42 I mluvieše k Ježíšovi: „Hospodine, zpoměň na mě, když přijdeš do svého královstvie.“ L23,43 I vecě jemu Ježíš: „Věrně tobě pravi, dnes budeš se mnú v ráji.“
L23,44 A když bieše bezmále šestá hodina, učinichu sě tmy po všiej zemi až do deváté hodiny. L23,45 I obtemni sě slunce a opona chrámová rozedřě sě na poly. L23,46 A zavolav Ježíš velikým hlasem, vecě: „Otče, v tvoji rucě porúčiem duch muoj.“ A to řek, pusti duši. L23,47 A uzřěv setník to, což sě jest stalo, pochváli boha řka: „Věru tento člověk byl spravedlný.“ L23,48 A vešken zástup, jenž bieše spolu vyšel na ten div, uzřěvše, co sě dějieše, tepúce své prsi, vracováchu sě. L23,49 Ale tu stáchu všickni jeho známí zdaleka i ty ženy, ješto biechu jeho následovaly ot Galilee, to vidúce.
L23,50 Tehdy muž jmenem Ozěp, jenž panováše nad desieti rytieři, muž dobrý a spravedlný, L23,51 ten bieše nepovolil jich radě i skutkóm, z Arimathie, města židovského, jenž sám čakáše božieho královstvie, L23,52 ten přistúpi přěd Piláta i prosi tělo Ježíšovo. L23,53 A sňem obinu u příkrov i vloži je v rov vysěkaný, v němžto ješče ižádný nebyl pokládán. L23,54 A ten den bieše pátek a na sobotu sě chýléše. L23,55 Pak přišedše ženy, ješto s ním přišly z Galilee, opatřichu rov, a jakož bieše položeno jeho tělo. L23,56 A vrátivše sě, připravichu vonné masti, ale v sobotu necháchu podlé přikázaní.
Čtvrtámezidcietmá kapitola
L24,1 Pak v jednu neděli velmi ráno přijidú k rovu, nesúce, ješto biechu upravily, vonné masti, L24,2 i nalezú kámen otvalen ot rovu. L24,3 A všedše nenalezú těla hospodina Ježíšova. L24,4 I stalo sě jest, když sě toho lekú na svéj mysli, tehdy dva mužě stášta podlé jich v rúšě blskúciem. L24,5 A když sě ony báchu, svěsivše svú tvář k zemi, pověděšta jim: „Což hledáte živého s mrtvými? L24,6 Nenieť jeho tuto, nebť jest vstal. Vzpoměňte, kterak jest mluvil vám, když ješče byl v Galilei, L24,7 řka, že musí syn člověčí býti zrazen v rucě hřiešných i ukřižován a třetí den vstáti.“ L24,8 I vzpomanuchu na jeho slova. L24,9 A vrátivše sě ot rovu, rozpravichu to vše oněm jedennásti i všěm jiným. L24,10 A z těch bieše Maria Magdalena a Johanna a Maria Jakubova a jiné s nimi, ješto mluviechu k apoštolóm. L24,11 I vidiechu [sě]text doplněný editorem jim ta slova jako nejista
