umřela, kteréž sem byl obvěnil 15te kop, a toho chci dovésti tolika konšely a přísežnými, kolikž jich mám k svému právu mieti, a žádám k své straně nálezu, nemám li k takovému duovodu dopuštěn býti, poněvadž prodav duom, bez překážky z města do vsi vybral sem se, aniž která žaloba na mě prošla od řečených pastorkóv.
V té příhodě takto jest bylo usúzeno: dokáže li otčím těch dětí skrze přísežné, jakož jest zavázal provésti, že duom jest jemu od ženy u věně daný, má toho požíti.
Věno má placeno býti ženě toliko
Jeden měštěnín jménem {Jan}meziřádkový přípisek mladší rukou synu svému Štěpánovi děvečku jménem Margretu, dceru druhého měštěnína, požádal jest v manželství býti spojenu, zaslíbiv jie jménem věna krám masný. A když jest umřel otec Štěpánuov, Margreta nevěsta jeho žalovala jest na svekruši svú, vdovu z krámu, kterýž jie zaslíben u věně, zavazujíc se k duovodu slibu věnného svědky věrohodnými některými přísežnými a některými lidmi obecními, kteříž sú byli při smlúvách svatebních. Ale svekruše slibu popierajíc praví, že Petr, muž její, před několika lety otci Margretinu za krám věnný penieze jest odčetl a zaplatil, a to nápodobně svědky přísežnými i nepřísežnými chce dolíčiti. A jest otázka, které strany svědkové druhým mají předloženi býti. Na to odpověděno jest, že svědkové, kteréž svekruše chce vystaviti o zaplacení věna, mají slyšáni býti a přísně pod mocí přísahy tělesně učiněné mají tázáni býti, byla li jest Margreta při tom, když otec její čtené penieze za krám jie u věně zaslíbený přijímal a dala li jest k tomu svú dobrú vuoli ani prosbú, ani hrózami, ani bázní nejsúc navedena, a budú li tak svědčiti, to učiní pro svekruši, že nevěsta žaloby dovede, a přitom znamenaj, že placenie věna má toliko ženě činěno býti, a že ona sama od věna od jeho slibu muož muže svobodna pustiti a zprostiti.
