svú, moci se bráně, t. odbojem, zavazuje se, že to chce dovésti svědectvím tolika dobrých mužóv / lidí, kolikož jich potřebuje zpuosob práva, i jest otázka, které strany svědectvie druhé má předloženo býti. A odpověd jest, že žalobníkovo, protož v této příhodě svědectvie přísežného má slyšáno býti a vedlé toho stranám spravedlivé má se státi.
O dluh
Opět žalobník prožaloval jest na obžalovaného, že před šestnásti lety některaký dluh před jedniem z přísežných toho času a v jiném žádném miestě jemu slíbil platiti, a to prodlil učiniti až do toho času, ale obžalovaný dluhu zapieraje tázal jest, poněvadž v tolika letech nikdy naň nežaloval, zda li svědomie přísežného po tak dlúhém času má slyšeno býti, a jako mocné přijato býti. A jest odpověd, že bez odporu prodlenie šestnádcti let, nad kteréžto lidská pamět bez pochybenie muož býti pamatována, jestliže přísežný svědčiti bude, že dluh ještě nenie zaplacen a vedlé slibu toliko před ním měl placen býti, obžalovaný k zaplacení dluhu jest zavázán.
O svědectví přísežných do jiného súdu o dluhy i o jiné věci
Ačkoli přísežní z končin {mezí}meziřádkový přípisek mladší rukou súdu, v němž sú přisáhli, moci neměli by k svědčení aneb žalování z vin, avšak pro pře před nimi zpusobem súdu nebo přieznivě {přátelsky}meziřádkový přípisek mladší rukou neb konečnými úsudky zjednanými v přech duovodu nuzné potřeby, o dluh spravedlivě obdržený, o psance a o jiné všelijaké pře těžké, do kteréhožkoli města listy jich otevřené pod jich pečetmi psali by, těm má věřeno býti
