[61]číslo strany rukopisusvědectvie chcme, aby bylo vydáno vedlé toho, odkud ta pře pocházie. A bude li shledán vinný, se vším zbožím[u]zbožím] zbozi svým Králově Milosti buď poručen.

Jestliže[v]Jestliže] geſtiz by kde o meze lesuov královských v Čechách mezi královými vladaři a mezi kterými jinými zemany puotka se stala, tehdy svědkové ne cizie ani z dalekých krajin buďte k té při ku protivnosti vyvedeni, ale žádnému nebuďte dopuštěni též proti královskému dvoru ku pomoci straně druhé, jako též zase proti straně druhé ku pomoci dvoru našemu královskému, jedné hajní v miestech blízkých těm krajinám neb mezím přísediecie, o kterýchžto zmienka jest.

Lesy naše, kteréž v některých krajinách porúbané, vykopané a některé vyorané a dělané slyšíme, kteréžto naše dědictvie jsú a na naši komoru nápadem spadly po smrti jasného krále Přemysla zbožné paměti, žádný nepochybuoj, že do tej královy komory mají příslušeti, tomu chcme i za právo pokládáme, leč by co jiného Milost Královská zvláštní milosti své někomu zřetedlnými listy pójčila.

Aby ustanovením svrchupověděným, kteréž sme k zachování lesuov našich královských pilně učinili, žádná lest nebyla, za právo činíme, aby nižádný, jakož sme to lstivě často se přiházejíc shledali, nižádný čas a zvláště v podletí i v létě lesuom žádných první neb druhú miezhú pro žádnú věc kor lúpati v nich nesměl, pod pokutú, ktož by proti tomu učinil, bude li hajný, ruka pravá buď jemu odřena a zbožie všecko, kteréž jest od nás za službu ostrahovánie lesuov držal, buď do komory našie obráceno, pakli by byl jiný který člověk, odřením ruky pravé pokutu má toliko trpěti.

Jestliže by kto takú všetečností naplněn byl, že by oheň kladl neb klásti kázal v lesích našich neb panských neb v jiných kterýchž koli v mezích královstvie našeho českého v dřieví neb kořeny jejich, ohněm až do skonánie života pálen má býti.

Proti těm, ješto stromy rúbají neb drva v lesích, pokuty hodné ustanovujem, jestliže by kto stromuov neb dřieví kterého koli, ač by jich i nerúbal, a že by porúbená proti spósobu ustanovení našeho vyvozil vodú neb zemí aneb k tomu pomoc dával, pokutú túž pravé ruky uťaté má hynúti.