Jestliže by kto všelikú lásku otcovskú zavrha takú hněvivú ukrutností naplněn byl, že by dědictvie své, kteréž jemu od rodičuov jeho vlastních a přirozených společně neb rozdielně připadlo, i chtěl je utratiti neb rozmrhati a syny své vlastnie přirozené útěchy k zbožie přátelského chtěl zbaviti, toho jemu úplně bráníme učiniti, za právo činiec zjevně, utracovánie takové všetečné dědictvie neb toho zbožie, kterakž by se koli stalo, aby moci a pevnosti žádné nemělo, leč by snad pro núzi prodati chtěl spolkem neb rozdielně, toho jemu dopúštieme, jakož obyčej jest, ale ta zbožie a dědictvie k již řečeným synóm svým budúcím má chovati.

Pakli by zbožie jiná neb dědictvie měl, ješto by jemu odjinud přišlo neb se jeho dodělal aneb za své kúpil, to muož utratiti a s tiem učiniti vedlé své vuole, slavnost však zachovávaje, kteráž má býti při trhu zachována v řádu.

Dědictvo služebníkuov našich chtiece čistě a bez úrazu zachovati, žádným obyčejem nedopúštieme, by zmrhána neb rozptýlena měla býti. Skrze kteréžto služebníky některé královského našeho stolu potřeby časy hodnými hledíme, abychom jměli, protož ustanovením tiemto za právo učiníme, aby žádné ženě slušno nebylo věna mieti neb bráti na svrchupsaných dědictvích neb zboží movitém toho dědictvie neb na určených penězích přes deset hřiven střiebra, to věno jim s toliko