Purkrabiem našim a vladařóm hraduov dole psaných, nad vodami tekutými královstvie našeho usazeným, přikazujem, snažnú a pilnú stráži aby dnem i nocí jměli, neb mnohé lesy, kteréž v lesích našich nám kradú, těmi řekami že plavie srozumieváme, a potom bez našeho vědomie a rady to na své potřeby obracují k škodě komory našie. Protož kdy mimo hrad neb tvrz naši poplovú, ten kdož tu vládne, sám neb skrze jiného i lesy i ty lidi staviti má a inhed vznesa na nás zvlášť, tak dlúho je drž, doniž by jiného od nás neměl u přikázanie, leč by otevřené listy naše okázali aneb některá znamenie na to zvláště vydaná, skrze kterážto znamenie snad jim Královská Milost dopustila, aby ten les plavili, pod pokutú pugkrabím svrchupsaným, jestliže by vědomě dopúštěli jíti lesóm proti úmyslu ustanovenie tohoto, aby úřad ztratili a dvénásob navrátili do komory královy, zač by ten les stál. Pakli by zmeškánie neb nevědomím toho dopustil, tehdy s tolik pokutú, aby dvénásob zaplatil, zač by ten les stál, buď tresktán. A jiné pokuty těm, ktož by rúbali neb vozili lesy proti ustanovenie, ty v své celosti pevny ostaňte.

Dvoru našeho práva, kteráž zvláštie od starodávna jsú potvrzena, cožkoli slušně bez cizie škody jednána býti mohú, chcem[w]chcem] chcze tomu, aby byla držána, neb sluší to kniežeti, jakož u pokoji chce své pod[64]číslo strany rukopisudané