přikazujem, aby úplně jemu výhost byl dán, a tomu měšťanínu mocí naší dopúštieme, aby do země našie, když by koli mohl, stěhoval se, a přikazujem, aby ten pán jemu žádné žalosti nečinil ani škody.

A tyto věci chcem, aby rozuměny i držány byly o sedlácích neb měšťanech všelikterých pánuov našich královstvie řečeného, kteříž by na dědiny panské čiež koli tak se měniti neb přestěhovati chtěli.

Jestliže by kdy sedlák neb měštěnín kterého pána neb vladyky vezma odpuštěnie stěhoval se do země našie neb pána jiného, toho jemu přejem, když by koli zbožie své purkrechtnie aneb platné, kteréž v zemi toho pána, od něhož odpuštěnie žádá, držel, jinému dobrovolně prodá a osadí, a má li které zbožie svobodné pod tiem pánem, kteréž jest držal, muož za tiem pánem toho zbožie svobodně nechati.

Ktož jest dobrovolně na počátku které břiemě sobě zvolil, měl jest věděti i věřiti tomu, že na konci má to břiemě trpělivě nésti, ani kterú hodinu sluší od toho břemene neb práce svévolně odstúpiti, což je jednú sobě líbil a chtěl voliti. Protož za právo činíme, šafáři panští, vladaři neb jiní úředníci, když z vladenie a služby své aby počet učinili, budú obesláni od pánuov svých, tehdy aby každý z úřadu svého neb vladařstvie, jímž jest vládl, učinil počet a se vyvedl, k tomu má držán býti, zacelo sám sobě