tehdy inhed to zbožie neb dědictvie buď připsáno do komory královy, odkadž je z počátka pošlo.

Však proto nebráníme, by kněžie dědictvie svého dáti neb dopřieti nemohli, za svého života řádně ve dsky vložiec vedlé ustanovenie a práv našich na to již učiněných.

{De filiis sacerdotum}cizojazyčný meziřádkový přípisek soudobou rukou

Kněžští děti aneb jiných lidí posvátných jakožto z práva obecného, též i z královstvie obyčeje dobrého, na svých otcuov dědictva a zbožie by měli vstupovati, toho úplně bráníme. Neb ta zbožie, jakož z práva slušie k království, do našie královské komory chcem aby spadla, i přikazujem, aby byla připsána.

Z práva královstvie našeho a z obyčeje potvrzeného má pilně varováno býti, aby mnišie ani kteří jiní duchovnie v mezích řečeného království nikoli nemohli svobodných dědictvie jmieti, a to tak rozumně ustaveno, nemá žádný pochybovati. Neb když by osoby takové mohly dědictvími svobodnými vlásti neb je držeti, musila by komora králova služby své a posluhovánie z těch dědictvie, kteréž býti mají, nezřiezeně ztratiti, a u budúcích časích jiných věcí veliký diel mohl by sníti.

Ačkoli moc naše královská prázdna jest práv, však že na milostivé knieže sluší tak své vlastní věci pósobiti a užitky, aby poddaným skrze křivotu škody z toho nepošly, neb za to máme, že počet našich měšťan se rozmáhá, když vidíme, ano panských a jiných urozených našich věrných práv se neumenšuje, za právo túto řečí umienili sme zjednati, že když koli který člověk z měšťan pánuov našich královstvie českého chtěl by zbýti pána svého a na královstvie se stěhovati vezma odpuštěnie od svého pána, učiní li to při svatém Martině, tehdy svobodně muož odstúpiti. Pakli jiný čas v roce, tehdy najprv rukojmě postaviti má hodné pánu svému, neb jiným člověkem hodným miesto sebe osadě, ješto by na svatý Martin úrokem, robotú neb těžením dědin ten pán úplně mohl jist býti, vezma odpuštěnie, bude mu dopřáno.

Leč by snad pro některú příhodu ten pán měštěnína toho pro službu neb vladařstvie věcí neb peněz svých neb pro dluh nechtěl jeho propustiti, v také příhodě dopúštieme, aby jemu odpuštěnie nebylo dáno, když však inhed na tom miestě ten pán před lidmi svými a před posly královského dvoru, kteříž o toho měštěnína výhosty žádali by, práva svého, kteréž praví, že proti němu má, okázati neobmešká. A ten měštěnín, když potřebie bude, před těmi posly i před lidmi má se řádně vyvésti, jakož obyčej jest. Pakli měštěnín bude vinen shledán, přejem toho, aby jemu výhost nebyl dán, pakli bude nevinen, chcem i přikazujem,