dopúštieme na zbožie těch služebníkuov movitých neb na penězích, ač jsú li, a jiné zbožie a dědictva zbytečné aby úplně celé zuostaly bez úrazu všelikého.

Zbožie neb dědictvie všeliké, kterýmkoli právem neb nápisem byla by držána neb dobyta od služebníkuov našich jakžkoli urozených anebo potom, když by oni jich dobyli aneb svobodně kúpili, inhed po tom kúpení mají též právo přijieti kteréž jiná zbožie a dědictva, kteráž od nás jiní služebníci držie.

Aby hřešeno nebylo, myslíme i jednáme všady všelikú příčinu odjieti, a zvláště v těch věcích, kteréž zřie k úrazu velebnosti boské. Když zacelo srozuměli sme z dávných časuov, žákovstvo a kněžie někteří, ješto svěcenie přijali, ani zbožie a dědictva, kterážto bez pochybenie pod naším panstvím jsú a do našie komory královské z příčin mnohých obyčeje starodávnieho našeho královstvie potvrzeného mohú i mají spadnúti, ta zbožie ženám, kteréž sú mrzce poznali a držali, za věno sú dávali a zjevně celé zbožie neb některý kus jeho u věně neb lestným dáním kuběnám sú zastavovali a dávali: túto výpovědí za právo činíme, aby žádnému knězi na těch dědictví nebylo dopuštěno dáti neb klásti ženám kterýmžkoli bez králova dopuštěnie zvláštnieho. Pakli by jinak učinil, tehdy inhed to zbožie neb dědictvie buď připsáno do komory královy, odkadž je z počátka pošlo.

Však proto nebráníme, by kněžie dědictvie svého dáti neb dopřieti nemohli, za svého života řádně ve dsky vložiec vedlé ustanovenie a práv našich na to již učiněných.

{De filiis sacerdotum}cizojazyčný meziřádkový přípisek soudobou rukou

Kněžští děti aneb jiných lidí posvátných jakožto z práva obecného, též i z královstvie obyčeje dobrého, na svých otcuov dědictva a zbožie by měli vstupovati, toho úplně bráníme. Neb ta zbožie, jakož z práva slušie k království, do našie královské komory chcem aby spadla, i přikazujem, aby byla připsána.

Z práva královstvie našeho a z obyčeje potvrzeného má pilně varováno býti, aby mnišie ani kteří jiní duchovnie v mezích řečeného království nikoli nemohli svobodných dědictvie jmieti, a to tak rozumně ustaveno, nemá žádný pochybovati. Neb když by osoby takové mohly dědictvími svobodnými vlásti neb je držeti, musila by komora králova služby své a posluhovánie z těch dědictvie, kteréž býti mají, nezřiezeně ztratiti, a u budúcích časích jiných věcí veliký diel mohl by sníti.

Ačkoli moc naše královská prázdna jest práv, však že na milostivé knieže sluší tak své vlastní věci pósobiti a užitky, aby poddaným skrze křivotu škody