z toho nepošly, neb za to máme, že počet našich měšťan se rozmáhá, když vidíme, ano panských a jiných urozených našich věrných práv se neumenšuje, za právo túto řečí umienili sme zjednati, že když koli který člověk z měšťan pánuov našich královstvie českého chtěl by zbýti pána svého a na královstvie se stěhovati vezma odpuštěnie od svého pána, učiní li to při svatém Martině, tehdy svobodně muož odstúpiti. Pakli jiný čas v roce, tehdy najprv rukojmě postaviti má hodné pánu svému, neb jiným člověkem hodným miesto sebe osadě, ješto by na svatý Martin úrokem, robotú neb těžením dědin ten pán úplně mohl jist býti, vezma odpuštěnie, bude mu dopřáno.

Leč by snad pro některú příhodu ten pán měštěnína toho pro službu neb vladařstvie věcí neb peněz svých neb pro dluh nechtěl jeho propustiti, v také příhodě dopúštieme, aby jemu odpuštěnie nebylo dáno, když však inhed na tom miestě ten pán před lidmi svými a před posly královského dvoru, kteříž o toho měštěnína výhosty žádali by, práva svého, kteréž praví, že proti němu má, okázati neobmešká. A ten měštěnín, když potřebie bude, před těmi posly i před lidmi má se řádně vyvésti, jakož obyčej jest. Pakli měštěnín bude vinen shledán, přejem toho, aby jemu výhost nebyl dán, pakli bude nevinen, chcem i přikazujem,