najblišších příležících k tomu dědictvie, že takého N., jmenuje jej jménem pravým i příjmím, v drženie tak řečeného dědictvie uvedl z příčiny dánie neb pójčenie skrze takového N.
A mněl li by pak kto neb řekl, že právo k tomu má, neb že by kto to uprosil, před najvyššími úředníky, když za súdem sedú o suchých dnech, okázati se má do tří let a šesti neděl ode dne provolánie poslednieho pořád čtúce, že právo své řádně okázati chce, pohrozuje také, že když ten čas vynde, ktož řekl, že právo k tomu má, slyšán nebude nikoli.
O kterýchžto všech věcech ten posel inhed má zpraviti a rozlíčiti před úředníky najvyššími, a ti úředníci správu tu ve dsky zapsati kažte písaři zemskému neb náměstku jeho vedlé dánie aneb toho pójčenie, a toho nikoli aby nezmeškávali ani opúštěli. Pakli by kto po vyjitie času tří let a šesti neděl stál a řka, že právo někaké má na tom zbožie a dědictvie, slyšenie o to má jemu odepřieno býti konečně. Pakli by zpráva a rozlíčenie posla svrchu pověděného ve dskách položena nenalezena byla, tak jakož se svrchu píše, tehdy dánie neb pójčenie jakéž koli, ačkoli ve dsky vložené, nikakovéž a jako neučiněné má jmieno býti.
Co sme shledali od staradávna zachováno, nynější túto výpovědí obnovujem: jestliže máti od synuov věno vezmúc druhé se vdá a potom ona s mužem druhým umře li a za svého života toho věna žádnému nedala a ve dsky zemské s zachováním řádu slavného nevložila, věno to, buď na dědictvie neb na hotových penězích, do královy komory má slušeti.
Z viery hodného naučenie srozuměli sme, že k královu právu úplně příslušejí všeliká dědictvie již vykopaná i potom kteréž vykopány budú na horách, točíž na mezích země za Mostem, za Kadaní až do Damašiny, protož túto výpovědí za právo činíme, všecka dědictvie vedlé svrchupsaných mezí již nebo potom nalezená že do královy komory nápadem mají býti.
Pakli by kto co těch již řečených dědictvie k sobě bezprávně hrnul neb kopal neb vyvrátil v lese našem výborném podlé toho, jakož meze zasazené jsú, pokutú zlé pověsti s navrácením čtvernásob buď tresktán. Zacelo mezi jinými lesy našimi tento srdci našemu má býti nejpilnější a zvláštní pilností má ostřiehán býti, kterýžto tak užitečným jako divným stromuov shromážděním královstvie naše obkličuje, jehožto lesa vysoký a dlúhý obchod činí království tomu sčastně obranu slavnú a věčnú.
Všelikého měštěnína dědictvie svobodné neplatné ani k městu přiměřené, kterýž bez dětí od svého života pošlých řádně umřel by,
