a nepoškvrněné věčně je jmieti chtiec, přikazujem, aby žádný hajný náš ani lovčí ani která jiná osoba žádnú věcí nesměl jich rúbati ani kterého dřeva z těch lesuov vyvésti ani utratiti neb prodati, leč toliko súš anebo což by větrem padlo. Toho jedné dvuojího lesu požívati a jej hajní naši prodávati k užitku komory našie vedlé obyčeje starého mají, jedné leč by z jistého královského vědomie a zvláštnie milostí bylo by co pójčeno komu zřetedlně listy královskými otevřenými; pod pokutú, ktož by proti tomu učinil, utětie ruky pravé, ješto jí pomoc najvěčí jměl z úmysla shřešiti, a dědictvie jeho do komory našie obrátiti, kteréžto by od dvoru našeho neb od nás za službu ostřiehaní lesuov držal.

Když by se koli přihodilo, že by hajní naši neb lovčí někomu vedlé lesu koně a vuoz vzali, majíce za to, že by s tiem vozem přijel chtě drva krásti z našich lesuov, a on že by toho přel, zdá se hádanie o tu při i staň se, jakož sme shledali za právo držáno býti až do sie chvíle i činíme za právo v takových příhodách, dva najméně hajné neb lovčí na našem královském dvoře před úředníky našimi těch krajin abyšta byla, od nichžto najprvé přísahu přijmúc dvěma prsty zdvihnutými, jakož obyčej jest, svědectvie chcme, aby bylo vydáno vedlé toho, odkud ta pře pocházie. A bude li shledán vinný, se vším zbožím svým Králově Milosti buď poručen.

Jestliže by kde o meze lesuov královských v Čechách mezi královými vladaři a mezi kterými jinými zemany puotka se stala, tehdy svědkové ne cizie ani z dalekých krajin buďte k té při ku protivnosti vyvedeni, ale žádnému nebuďte dopuštěni též proti královskému dvoru ku pomoci straně druhé, jako též zase proti straně druhé ku pomoci dvoru našemu královskému, jedné hajní v miestech blízkých těm krajinám neb mezím přísediecie, o kterýchžto zmienka jest.

Lesy naše, kteréž v některých krajinách porúbané, vykopané a některé vyorané a dělané slyšíme, kteréžto naše dědictvie jsú a na naši komoru nápadem spadly po smrti jasného krále Přemysla zbožné paměti, žádný nepochybuoj, že do tej královy komory mají příslušeti, tomu chcme i za právo pokládáme, leč by co jiného Milost Královská zvláštní milosti své někomu zřetedlnými listy pójčila.