na boží súd, kteréhož žádný úplně nemóž minúti, že túž měrú bude jim odměřeno, kterúž umyslili sú jiným měřiti, leč snad z příčiny, kteréž mnohé mohú se přihoditi, z Královy Velebnosti dobré vuole že by necháno a zdviženo bylo některého svrchupsaného úředníka siedlo a odloženo. Z toho také vyníti chcem ty úředníky, kteříž by v čas siedla svrchupsaného neseděli pro službu Královy Velebnosti.

Najvyšší i také větčí úřadové komornictva, sudieho a pisu zemského od Velebnosti Královské samú toliko dobrú a svobodnú volí dáváni bývají, osobám buďte dáni, ješto sú ctností a nravuov vážností jasní, na nichžto nravuov a života šlechetnost a láska spravedlnosti buď ptána a shledána, a tak aby ti najvyšší komorník a sudí páni aneb z panského rodu byli. A též rozuměti chcem o jiných úřednících, ješto v královstvie mají usazováni býti kdežkoli od nás neb od jiných, kteříž by vuolí královskú moc měli je usazovati, totiž aby nravy a ctností čisti byli a řádně živi jsúce, pokoje i spravedlnosti ješto by milovníci byli, ne ve zlé pověsti zneseni ani ve zlém domněnie, takoví ve všech úřadech usazováni buďte, ješto by však seděli neb bydleli a dědictvie měli v království již jmenovaném.

Písaři zemští, jakož obyčej starý dávno za dávních časuov potvrdil jest, chcem, aby siedlo měli a činili na hradě našem pražském.

Dsky, kteréž písařem zemským zjednány býti mají, také i s tiem písařem držány a chovány mají býti na našem hradu pražském, to přikazujem, leč by dsky, ješto by byly o dědictva a o pře dokonalé již složeny, kteréžto, jakož obyčej byl jest dávný, chcme zapečetěné najprv od najvyššieho komorníka a od najvyššieho súdce a purgrabie našeho pražského aneb od řečeného písaře zemského v sakristie hlavnieho kostela pražského aby byly ostřiehány a nikoli nebyly odvierány, leč pod najvyšším komorníkem a před pány zemskými, jakož jest obyčej.

Zvláštnie milost takovú skrovností má konána býti, aby cesta spravedlnosti úplně uražena nebyla viděna. Protož túto věčnú výpovědí z boží pomocí za právo ustanovujeme: když by se událo koli Královské Milosti, že by na kterého zločinci o lotrovský běh aneb o zlodějstvie nebo jinú kterú vinu psaného přiezní svú ráčil popatřiti a pomstu nad takového osobú aneb na jeho zboží, ješto je do jeho komory mělo obráceno býti aneb jiným během v jinú pokutu, ješto by