[99v]číslo strany rukopisumnohé o nich pošly sú a nepotřebie dlúhé výmluvnosti zvláštie, páni, před vámi, než krátceť pravím takto, a máť řeč nenie, vieceť od Boha mluvím, ačť řeč mluvím, aby na každého zúfalce a protivníka božského a zvlášť na tyto ďábly přišla smrt a aby sstúpili za živa do pekla a v něm přebývali i se všemi, ktož jim toho pomáhati budú nynie i na věky, neb rovnost a upřiemnost nenie aniž bude nalezena v jich ustech věčně. Toť jest pře Hospodina a Pána, stvořitele všech věcí.“ A přistúpiv blíže k těm dvanácti stolicém Michal archanjel i poda listu těm sedícím, na němž ta pře slovo od slova popsána bieše. A proto vtipně a hluboce Michal mluvil, aby všemu nesrozuměli, neb mnohá slova jinak a jinak k rozumu vzata mohú býti. Ale rozum pravý jediné jest Boha samého, kterémuž ti súdce, rada božie, dobře rozuměli sú, ale ďáblóm toto skryto bieše, neb sú jedné vedlé textu rozuměli. A vstav jeden z rady božie i vza od Michala archanjela ten lístek a odstúpi zase na miesto prvnějšie, kteréž na pravici bieše paláce božieho. I stáše s rotú svú a všichni velmi divně biechu bleskem oděni a radostným plesáním zapáleni, ďáblóm divno bieše na ně hleděti.

Tehdy po této řeči sta se mezi ďábly reptánie veliké a hluk hřmotný bieše mezi nimi, neb se o to najviec protivichu, že Michal archanjel, neměv při tom býti, když pře líčenie bude, i pak sám vypravoval při božskú. A to sě mezi stranami odpornými přiházie, že strana straně nemá v čas svoliti v tom, v čemž by viděla své pře pohoršenie, neb jakž lehce svému nepřieteli k čemu svolíš, ihned žádá viece potom k opravení své pře. I slušieť v tom opatrnost a vážnost zachovati, aby každý nepřieteli a protivníku s rozumem svoloval k tomu, čehož on žádá, a v tom sě, což najméně móžeš, poddával. I těmto ďáblóm povoleno ani slíbeno nic nenie, a tak jsú z ničehož Hospodina nem[100r]číslo strany rukopisuohli