ve[104v]číslo strany rukopisudlé výpovědi našie, jakož nahoře položeno jest, aby duostojenstvie všecko i první čest jich jim zase navrátil, aby je v svú slávu přijieti ráčil, zapomena ovšem i odpusti jim všicku první vinu jich, což jsú proti slávě jeho učinili aneb učiniti žádali, a Lucipera napřed prvním světlem osvietil a osvietiti ráčil i jeho všecky služebníky a poddané. A také dále mocí našeho ubrmanstvie a ubrmanského zmocněnie vypoviedáme pod týmž základem, aby nechuti všecky, svárové, rozbrojové, svády, puotky a všecky nesnáze mezi služebníky obojích stran konečně pominuly a věčně nikdy aby zpomínány nebyly, ale v svornosti a v jednotě aby obojí přebývali, lásku a dobrú vóli ve spolek k sobě věrně okazujíce a všeho zlého zapomenúce, Boha a Pána a krále našeho věčného společně chváléce. A i kterak pak bude dobré a veselé přebývati nám všem bratřím v jednotě a v svornosti lásky věčné, neb jest spasitedlné přebývanie v jedné vuoli nám všem v domu božiem. Také kteráž by strana kolivěk nezdržala neb neučinila toho, což v této výpovědi naší psáno stojí, buďto všeho neb kteréhokoli kusu, na tu stranu vypoviedáme i seznáváme základ svrchu psaný ztracenie té pře. Také chtiece, aby pamět věčná byla této našie výpovědi na svědomie i jistoty pevnějšie a památku věčnú, kázali sme toto v knihy práv nebeských vepsati, aby se potom viece nižádných ústrkóv ani nesnází nedálo. A na to pečeti našich kniežetstvie a panstvie k této výpovědi přivěsiti sme kázali. Stalo se v království Boha všemohúcieho léto prvnie od stvořenie světa den pátý a třidcátý.“

Tehdy přistúpiv Michal archanjel i vzal jest přiepis jeden s pečetmi ubrmanskými té výpovědi, kteráž se stala bieše. Ale ďáblé nechvátáchu vzieti té výpovědi, neb jim po jich vuoli vypověděno nebieše, ale hněvem velikým jsúce zarmúce[105r]číslo strany rukopisuni,