zvlá[96r]číslo strany rukopisuštnieho doufánie máme za to, že v těch věcech mezi pány našimi a Tvú Svatostí dobrotivě sě okázati ráčíš a z své dobroty a božské štědrosti pánóm našim i nám odčiniti ráčíš, což se kvaltu a násilé stalo v království tvém a bez viny, a nás k Svatosti Své zase navrátíš u prvnie dóstojenstvie a chválu naši. A nad to nade všecko poručeno jest mocnie radě tvé, jakožto mocným ubrmanóm, nechajžť již oni, mocni jsúce, ať to již ohledají mezi námi, nebť my jim věříme, že nás při naší spravedlnosti ostavie a nad to nás přesahovati nebudú. Nebť jest o té věci svědomie široké všemu lidu, kterak a proč stala se nám ta příhoda v našich běziech a kterak sme my vždy v svatosti shledáni, spravedlnost milujíce a křivdy a násilé ani kterého bezprávie činiti žádnému nežádajíce, ale v sprostnosti srdce chodiece prvé i nynie na věky věkóv. Amen.“

Tehdy stalo se, když Tartareus přestal mluviti a pokloniv hlavy své i odstúpil zase na miesto své, jakož obyčej jest poslóm činiti, a Hospodin zavolav rady své, totiž mocností, trónóv, cherubín a serafín, archanjelóv, anjelóv, i rozkáza jim, aby vystúpili na palác jeho božského duostojenstvie. Tak aby učinili, osob nižádných nepřijímajíce, pro nižádné duostojenstvie, tak, aby ani které přátelstvo ani kterú přiezen, ani pro které dary nehlediece ani sě komu v tom slíbiti žádajíce, než vedlé spravedlnosti obě straně aby rozsúdili a list té výpovědi aby oběma stranoma dali. A když tehdy vstavše všecky moci nebeské, trónové, archanjelé i anjelé, i šli sú, jako přikázal Hospodin, a ďáblé zdaleka za nimi [s]text doplněný editorem svú rotú jdiechu. Ale Hospodin byl prvé přikázal svatému Michalu archanjelu, aby od Svatosti Jeho před těmi ubrmany při jeho božskú líčil proti ďáblóm, když již na paláci budú a když již všichni vjidechu v to rozkošné miesto božie rozličným drahým kamením[ch]kamením] kameim, zlatem a perlami divně okrášlené, jenž palác slovieše. A bieše divnými a misternými okrasami okrášlen a živí obrazové v něm převelmi