od[102v]číslo strany rukopisupověd dáti, ale ponechám nynie.“ A přistúpiv ďábel k stoliciem těch súdcí i poda jim také listu, na němž ta pře také týmž během popsána bieše, a Rafael, kancléř boží, vzav od něho list, i da jej súdciem. I odstúpi ďábel zase k svým a hledieše škaredú tváří a škaredým vzezřením i s jinými na Michala archanjela i na jeho anjely, neb závistí biechu oslepeni, že žádajíce sě radovati, i nemožechu.
A když již tito súdce, totiž všechna rada božie, i pře popsané od stran obojích jmějiechu, kázali sú stranám podál odstúpiti, tak aby od obojích slyšáni býti nemohli, a sami počechu ty pře, božskú a ďábelskú, velmi pilně vážiti, kázavše Rafaelovi, archanjelu a kancléři božiemu, sobě ty pře přečísti. A když s pilnú vážností, vtipnú opatrností pře tyto k rozsúzení dosti podobně sjednány biechu, tehda zavola Rafael kancléř ďáblóv i poče jich tázati, s plnú li jsú mocí od pánóv svých k rozsúzení těch věcí, o kteréž na radu boží přišli sú, vysláni, a slibují li to držeti, což vypověděno bude mezi božskú svatostí a jimi. Jenž vecechu ďáblé jednostajně, že s plnú mocí konečně na to vysláni sú, aby rozsúzenie konečné mezi nimi učiniti ráčili, že chtie ve všem i s svými pány jich poslušni býti. A když opět ďáblé odstúpichu[cv]odstúpichu] odſtupiti[83]srovnej rkp. KNM IV E 6 na f. 61r: odstúpichu zase, tehdy opět súdce tito počechu se raditi velmi pilně, aby oběma stranoma spravedlivé učinili. Tehdy poslachu Rafaele k Hospodinu tito súdce s listem, na němž výpověd popsána bieše, aby ráčil opatřiti, mohla li by ta výpověd napověděná tak býti bez slávy jeho pohoršenie. A Hospodin, opatřiv ji, jako by se zasmál v blesku tváři své, tak viděn bieše. I vece k Rafaelovi: „Jáť znám myšlenie všeliká a přede mnú nic tajno nenie, neb skrytých věcí já poznavatel sem. Jenž i těchto ďáblóv zatvrzenie konečné mne tajno nenie. Ačkolivěk nepodobna výpověd tato bude sě zdáti všelikému v časy budúcie, ale abych vždy milosrdný poznán byl až na věky, dávaje i hřiešným i zlým milost svú, i chcem tak učiniti vedlé té výpovědi. Ale myť vieme, žeť jsú tak zlí a pyšní ďáblé, žeť toho nebudú chtieti učiniti a že i
